image
image
image
image
image
image
image
image
Čištění důlních vod
a napouštění zbytkových jam
Část
I
Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody
ve zbytkových jezerech SHP

Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 2
Obsah
1.
IDENTIFIKAČNÍ ÚDAJE
......................................................................................................... 4
1.1.
Identifikační údaje objednavatele
............................................................................................. 4
1.2.
Identifikační údaje zpracovatele
............................................................................................... 4
1.3.
Identifikace díla
................................................................................................................................ 4
2.
PŘEDMĚT DÍLA
....................................................................................................................... 5
3.
ZPRACOVATELSKÝ
KOLEKTIV ........................................................................................... 6
4.
ÚVOD
.......................................................................................................................................... 7
4.1.
Hydrochemie jezerních vod
......................................................................................................... 7
4.2.
Stručná charakteristika základních kvalitativních ukazatelů stojatých
povrchových vod a procesů, které ovlivňují jejich vývoj v čase a prostoru
....................... 12
4.3.
Hodnocení kvality vod – normy environmentální kvality
............................................ 17
5.
HODNOCENÍ VÝVOJE
KVALITY AKUMULOVANÝCH
VOD V
JEZEŘE MOST
(BÝVALÝ HNĚDOUHELNÝ LOM LEŽÁKY/MOST) OD POČÁTKU DO KONCE ŘÍZENÉHO
ZATÁPĚNÍ ZBYTKOVÉ
JÁMY ....................................................................................................... 21
5.1.
Historické souvislosti
.................................................................................................................. 21
5.2.
Zatápění zbytkové jámy
............................................................................................................. 23
5.3.
Současná vodohospodářská situace
...................................................................................... 36
5.4.
Metodika sledování
...................................................................................................................... 39
5.5.
Charakteristika zdrojů vody využívané k zatápění a vývoje kvalitativních
ukazatelů v průběhu zatápění
............................................................................................................. 41
5.5.1.
Základní charakteristika zdrojů napouštěcí vody a přítoků
.....................................41
5.5.2.
Hodnocení dlouhodobého vývoje ukazatelů kvality vody
...........................................41
5.6.
Hodnocení kvalitativních ukazatelů akumulované vody ve zbytkové jámě
v
průběhu řízeného zatápění
............................................................................................................... 47
5.7.
Celkové vyhodnocení hydrické rekultivace zbytkové jámy z pohledu dosažené
kvality vod v jezeře, použitých zdrojů vody a dlouhodobého
výhledu................................ 83
5.7.1.
Rekapitulace základních procesů ovlivňujících kvalitu vody v jezeře
...................83
5.7.2.
Zajištění dlouhodobě udržitelné kvality vody v jezeře
.................................................86
6.
HODNOCENÍ VÝVOJE KVALITY AKUMULOVANÝCH VOD V JEZEŘE MILADA
(BÝVALÝ HNĚDOUHELNÝ LOM CHABAŘOVICE) OD POČÁTKU DO KONCE ŘÍZENÉHO
ZATÁPĚNÍ ZBYTKOVÉ
JÁMY ....................................................................................................... 87
6.1.
Historické souvislosti
.................................................................................................................. 87
6.2.
Zatápění zbytkové jámy
............................................................................................................. 90
6.3.
Současná vodohospodářská situace
...................................................................................... 98
6.4.
Metodika sledování
....................................................................................................................104
6.5.
Charakteristika zdrojů vody využívané k zatápění a vývoje kvalitativních
ukazatelů v průběhu zatápění
...........................................................................................................107
6.5.1.
Základní charakteristika zdrojů napouštěcí vody a přítoků
.................................. 107
6.5.2.
Hodnocení dlouhodobého vývoje ukazatelů kvality vody
........................................ 109
6.6.
Hodnocení kvalitativních ukazatelů akumulované vody ve zbytkové jámě
v
průběhu řízeného zatápění
.............................................................................................................122
6.7.
Celkové vyhodnocení hydrické rekultivace zbytkové jámy z pohledu dosažené
kvality vod v jezeře, použitých zdrojů vody a dlouhodobého
výhledu..............................157
6.7.1.
Rekapitulace základních procesů ovlivňujících kvalitu vody v jezeře
................ 157
6.7.2.
Zajištění dlouhodobě udržitelné kvality vody v jezeře
.............................................. 163

Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 3
7.
HODNOCENÍ VÝVOJE KVALITY VOD V JEZEŘE BARBORA (BÝVALÝ
HNĚDOUHELNÝ LOM BARBORA) OD POČÁTKU KONTINUÁLNÍHO SLEDOVÁNÍ
ZATOPENÉHO LOMU V ROCE 1994 DO
SOUČASNOSTI .................................................... 166
7.1.
Historické souvislosti
................................................................................................................166
7.2.
Současná vodohospodářská
situace ....................................................................................169
7.3.
Historie
sledování.......................................................................................................................171
7.4.
Metodika sledování
....................................................................................................................173
7.5.
Hodnocení kvalitativních ukazatelů akumulované vody v jezeře a jeho přítocích v
průběhu dlouhodobého kontinuálního sledování
.....................................................................175
7.5.1.
Základní charakteristika zdrojů napouštěcí vody a přítoků
.................................. 175
7.5.2. Hodnocení
dlouhodobého vývoje ukazatelů kvality vody
........................................ 177
7.6.
Celkové vyhodnocení hydrické rekultivace zbytkové jámy z pohledu dosažené
kvality vod v jezeře a dlouhodobého výhledu
.............................................................................207
8.
VYHODNOCENÍ DOSAVADNÍCH POZNATKŮ ZE ZATÁPĚNÍ ZBYTKOVÝCH JAM
HNĚDOUHELNÝCH LOMŮ V ÚSTECKÉM
KRAJI................................................................... 209
8.1.
Zhodnocení kvalitativních ukazatelů vodních toků, se kterými je uvažováno jako
se zdroji povrchové vody pro napouštění budoucích jezer stávajících hnědouhelných
lomů (10 profilů)
....................................................................................................................................209
8.1.1.
Profil č. 1 –
PPV .......................................................................................................................... 209
8.1.2.
Profil č. 2 –
Hačka...................................................................................................................... 213
8.1.3.
Profil č. 3 – Bílina pod MVE na Ervěnickém koridoru
............................................... 217
8.1.4.
Profil č. 4 – Jiřetínský potok
.................................................................................................. 220
8.1.5.
Profil č. 5 – přeložka Šramnického a Černického potoka
......................................... 222
8.1.6.
Profil č. 6 –
Loupnice ................................................................................................................ 224
8.1.7.
Profil č. 7 – Bílina ř. km 50,6 (nad městem Most)
....................................................... 227
8.1.8.
Profil č. 8 – Bílina ř. km 42,2 (nad obcí
Želenice) ........................................................ 230
8.1.9.
Profil č. 9 – Radčický potok
................................................................................................... 234
8.1.10.
Profil č. 10 – Lomský potok
............................................................................................... 237
8.1.11.
Profil Ohře
-
Stranná
............................................................................................................ 239
8.2.
Vymezení klíčových faktorů ovlivňujících kvalitu vod ve stávajících jezerech ve
zbytkových jámách hnědouhelných lomů a možnosti jejich eliminace.............................
241
8.3.
Doporučení pro budoucí zatápění zbytkových jam stávajících hnědouhelných lomů s
ohledem na
navržené způsoby hydrické rekultivace v souhrnných plánech sanace a rekultivace, potenciálních zdrojů
napouštěcí vody a ověřených poznatků hydrochemie a hydrobiologie jezerních
vod........................... 244
9.
REFERENCE ......................................................................................................................... 246
10.
SHRNUTÍ V ČESKÉM
JAZYCE .......................................................................................... 247
11.
SHRNUTÍ V NĚMECKÉM
JAZYCE ................................................................................... 252
12.
SEZNAM OBRÁZKŮ
........................................................................................................... 258
13.
SEZNAM TABULEK ............................................................................................................ 264
14.
NAŘÍZENÍ VLÁDY STANOVUJÍCÍ NORMY ENVIRONMENTÁLNÍ KVALITY OD
ROKU 1975 DO ROKU 2018 ...................................................................................................... 266
14.1.
Nařízení vlády č. 401/2015 Sb..........................................................................................
266
14.2.
Nařízení vlády č. 23/2011 Sb.............................................................................................
276
14.3.
Nařízení vlády č. 229/2007 Sb..........................................................................................
283
14.4.
Nařízení vlády č. 61/2003 Sb.............................................................................................
288
14.5.
Nařízení vlády č. 82/1999 Sb.............................................................................................
292
14.6.
Nařízení vlády č. 171/1992
Sb. .........................................................................................295
14.7.
Nařízení vlády č. 25/1975 Sb.............................................................................................
297

Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 4
1.
I
DENTIFIKAČNÍ ÚDAJE
1.1.
Identifikační údaje objednavatele
Název:
Ústecký kraj
sídlo:
Velká Hradební 3118/48, 400 02 Ústí nad Labem
zastoupený:
Oldřichem
Bubeníčkem, hejtmanem Ústeckého kraje
IČ:
70892156
DIČ:
CZ70892156
bankovní spojení: Česká spořitelna a.s., č. ú.: 1983272/0800
pro věcná jednání: Ing. Jana Nedrdová, vedoucí oddělení strategie
tel.:
+420 475 657 944
e-mail:
nedrdova.j@kr-ustecky.cz
1.2.
Identifikační údaje zpracovatele
Název:
R-PRINCIP Most s. r. o.
sídlo:
Slatinická 2571,
434 01 Most
zastoupený:
Mgr. Martinem Kabrnou, Ph.D., jednatelem
IČ:
61326216
DIČ:
CZ61326216
registrace:
Krajský soud v Ústí nad Labem, oddíl C, složka
7024
bankovní spojení: ČSOB v Mostě, č. ú.:
715215873/0300
tel.:
+420 724 302 256
kontakt:
rprincip@rprincip.cz
1.3.
Identifikace díla
Název:
„Čištění důlních vod a napouštění zbytkových jam“
v
rámci
projektu Vita-Min,
č. 100266035
část
I:
Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových
jezerech SHP
SoD
č:
18/SML2600/SoD/SPRP
ze dne:
4. 6. 2018
termín plnění díla:
do 10
měsíců od podpisu smlouvy (3.
4. 2019)

Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 5
2.
P
ŘEDMĚT DÍLA
V souladu se
smlouvou o dílo je předmětem I. části plnění díla:
Jedním z výchozích podkladů pro zpracování této dílčí části budou výsledky a
závěrečná zpráva z hydrochemického monitoringu, který v roce 2017 probíhal na vybraných
10 profilech vodních toků, se kterými je uvažováno jako se zdroji povrchové vody pro
napouštění budoucích jezer stávajících hnědouhelných lomů. Hydrochemický monitoring
probíhal od března do prosince s měsíčním intervalem odběru vzorků tak, aby byl zastižen
celý hydrologický rok. Celkem bylo tedy provedeno 10 měsíčních odběrů.
Výstupem této části bude souhrnná textová zpráva ve formátu WORD (min. rozsah
200 normostran) s
doprovodnými přílohami (textové, tabulkové a grafické přílohy). Zpráva
bude mít následující základní osnovu:
1. Úvod do problematiky hydrochemie jezerních vod, stručná charakteristika základních
kvalitativních ukazatelů stojatých povrchových vod a procesů, které ovlivňují jejich
vývoj v čase a prostoru
2. Hodnocení vývoje kvality akumulovaných vod v jezeře Most (bývalý hnědouhelný lom
Ležáky/Most) od počátku do konce řízeného zatápění zbytkové jámy
a) Charakteristika zdrojů vody využívané k zatápění a vývoje kvalitativních
ukazatelů v průběhu zatápění.
b) Hodnocení kvalitativních ukazatelů akumulované vody ve zbytkové jámě v
průběhu řízeného zatápění.
c) Celkové vyhodnocení hydrické rekultivace zbytkové jámy z pohledu dosažené
kvality vod v jezeře, použitých zdrojů vody a dlouhodobého výhledu.
3. Hodnocení vývoje kvality akumulovaných vod v jezeře Milada (bývalý hnědouhelný
lom Chabařovice) od počátku do konce řízeného zatápění zbytkové jámy
a) Charakteristika zdrojů vody využívané k zatápění a vývoje kvalitativních
ukazatelů v průběhu zatápění.
b) Hodnocení kvalitativních ukazatelů akumulované vody ve zbytkové jámě v
průběhu řízeného zatápění.
c) Celkové vyhodnocení hydrické rekultivace zbytkové jámy z pohledu dosažené
kvality vod v jezeře, použitých zdrojů vody a dlouhodobého výhledu.
4. Hodnocení vývoje kvality vod v jezeře Barbora (bývalý hnědouhelný lom Barbora) od
počátku kontinuálního sledování zatopeného lomu v roce 1994 do současnosti
a) Hodnocení kvalitativních ukazatelů akumulované vody v jezeře a jeho
přítocích v průběhu dlouhodobého kontinuálního sledování.
b) Celkové vyhodnocení hydrické rekultivace zbytkové jámy z pohledu dosažené
kvality vod v jezeře a dlouhodobého výhledu.
5. Vyhodnocení dosavadních poznatků ze zatápění zbytkových jam hnědouhelných lomů
v Ústeckém kraji
a) Zhodnocení kvalitativních ukazatelů vodních toků, se kterými je uvažováno
jako se zdroji povrchové vody pro napouštění budoucích jezer stávajících
hnědouhelných lomů (10 profilů)
b) Vymezení klíčových faktorů ovlivňujících kvalitu vod ve stávajících jezerech ve
zbytkových jámách hnědouhelných lomů a možnosti jejich eliminace.

image
Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 6
c) Doporučení pro budoucí zatápění zbytkových jam stávajících hnědouhelných
lomů (Libouš, Vršany, ČSA, Bílina) s ohledem na navržené způsoby hydrické
rekultivace v souhrnných plánech sanace a rekultivace, potenciálních zdrojů
napouštěcí vody a ověřených poznatků hydrochemie a hydrobiologie jezerních
vod.
Předkládaná souhrnná zpráva je zpracována dle výše uvedené osnovy a obsahuje
celkem 238 normostran.
Podkladem pro zpracování kapitol č.
5
7 byly
půlroční či roční hodnotící zprávy,
které
R-Princip Most,
s. r. o., zpracovává pro Palivový kombinát Ústí, s.
p., (jezera Most a
Milada), resp. pro Severočeské doly, a.
s., (jezero Barbora),
a rovněž veškeré materiály,
které byly podkladem pro zpracování těchto hodnotících zpráv, zejména pak zprávy
hodnotící vývojové trendy jezera, vyhotovené společností ENKI, o. p. s. Pro jezero Milada
byly do hodnocení zahrnuty i údaje za období 2016 až 2018, které poskytl Palivový
kombinát Ústí, s. p. Jelikož použité hodnotící zprávy jsou ve vlastnictví původních
objednatelů,
vyžádal si Ústecký kraj písemný souhlas s využitím těchto zpráv od obou
výše jmenovaných subjektů.
Při zpracování dílčích kapitol o historii lokalit byly použity zdroje informací
zveřejněné Palivovým kombinátem Ústí, s. p., či Severočeskými doly,
a. s., na jejich
internetových stránkách, ve veřejně publikovaných článcích a prezentacích. Použité
doprovodné fotografie pochází ze stejných zdrojů, pokud není uvedeno jinak.
3.
Z
PRACOVATELSKÝ
KOLEKTIV
Na
zpracování díla se kromě autorského kolektivu
R-PRINCIP
Most, s. r. o., rovněž
externě podílel RNDr. Ivo Přikryl ze společnosti
ENKI, o. p. s.,
Dukelská 145, 37901,
Třeboň
(
www.enki.cz).
V
Mostě dne 3. dubna 2019
Vedoucí kolektivu:
Mgr. Martin Kabrna, Ph.D.
……………………

Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 7
4.
Ú
VOD
4.1.
Hydrochemie
jezerních vod
Velké zatopené zbytkové jámy po povrchové těžbě uhlí jsou nádrže jezerního typu.
Přirozená jezera jsou stojaté vody, které zaplnily různým způsobem vzniklé deprese
zemského povrchu. Za jezera se považují stojaté vody až od určité velikosti, tak od plochy
jednoho hektaru výše. Menší přirozeně vzniklé stojaté vody jsou jezírka, tůně a louže.
Rozdíly ve velikosti zásadním způsobem ovlivňují řadu jejich vlastností.
Nejprve je vhodné uvědomit si rozdíly mezi tekoucími a stojatými povrchovými
vodami. Základní vlastností tekoucích vod je trvalý pohyb vody ve směru sklonu koryta.
Původním zdrojem říční vody je voda dešťová, která se svým složením blíží vodě
destilované, ale přesto již malá množství některých látek obsahuje. Část vody rychle steče
po povrchu do toků, a přitom se obohatí zejména o větší minerální i organické částice
spláchnuté z půdního povrchu. Větší část vody proteče půdou a případně i hlubšími
podzemními vrstvami. Zde se zdrží různě dlouhou dobu, která se však pohybuje řádově
v
týdnech až měsících, i déle. V podzemí se voda v závislosti na geologickém složení
obohatí v různé míře rozpuštěnými látkami (kationty, anionty, kovy) a v pramenných
územích se dostává na povrch do říční sítě. Pramenitá voda je obvykle chudá na minerální
živiny i organické látky. Ty se do ní dostávají ze břehů (smyvy, opad organického
materiálu) a zvyšují tak její úživnost (trofii). Pramenitá voda mívá také nízkou
koncentraci kyslíku, avšak ta se velmi rychle zvyšuje na úroveň 100 % nasycení
vody
kyslíkem rozpuštěným ze vzduchu. Kyslík se spotřebovává na mineralizaci organických
látek rozpuštěných a rozptýlených ve vodě, avšak při jejich nízké (přírodní) koncentraci
se stačí ze vzduchu dosycovat na koncentraci blízkou rozpustnosti kyslíku při aktuální
teplotě vody. Kyslík se může dostávat do vody i fotosyntézou vodních rostlin, ale to hraje
významnější roli až ve velkých nížinných řekách. Situace se pronikavě změní v místě
přítoku bodového zdroje znečištění. Podle jeho charakteru v různé míře
naroste
koncentrace minerálních látek, minerálních živin (fosfor a dusík), celkových organických
látek, kovů, toxických látek nebo specifických organických látek. Koncentrace
organických látek a kovů se může měnit v důsledku sedimentace, vyprchání do
vzduchu a
mineralizace (samočištění), ale k tomu dochází až v následujících úsecích toku.
Provádí-li
se opakované vzorkování v určitém místě toku, jde vždy o jinou vodu, jejíž vlastnosti jsou
určeny procesy ve vyšší části toku a jeho povodí. Některé procesy vedoucí ke snížení
znečištění mohou být v proudných tocích poměrně rychlé, ale voda má k
dispozici jen

Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 8
málo času. Rychlost toku v řekách se pohybuje v širokém rozmezí od centimetrů až po
metry za vteřinu v závislosti na sklonu koryta a průtoku. Za střední rychlost se dá
považovat přibližně 0,3 m/s, tzn. cca 1 km/hodinu. To znamená, že například v Bílině
proteče voda dráhu od pramene k ústí zhruba za 3 dny. Doba dotoku od bodových zdrojů
znečištění k měrnému profilu se pak pohybuje řádově v hodinách.
Jiná situace je ve stojatých vodách. V naprosté většině jejich objemu (mimo
přítokové a odtokové části) neexistuje trvalý jednosměrný pohyb vázaný na morfologii
nádrže. Pomalejší pohyby s proměnlivým směrem vyvolává vítr a změny hustoty vody
v
důsledku měnící se teploty. Všechny stojaté vody mají vedle srážek na hladinu i nějaké
přítoky (řeky, prameny pod hladinou, plošný povrchový přítok z povodí) a většinou i
odtok. Některé jsou bezodtoké. Velmi důležitým parametrem je teoretické zdržení vody,
které vyjadřuje, za jak dlouho by se vyměnil celý objem nádrže při průměrném přítoku.
Za
stojaté se považují obvykle vody s alespoň třídenním zdržením vody. Reálně se ve
větších jezerech zdržení vody pohybuje v rocích a desítkách let i více. Naopak krátké
zdržení vody mívají přehradní nádrže, kde se jedná zpravidla o měsíce. Čím delší zdržení
vody, tím méně kvalitu vody v nádrži ovlivňuje kvalita vody z přítoků, a naopak tím více
ji ovlivňují vnitřní procesy v nádrži. Významná je role živých organismů přítomných
v
nádrži. Pro lepší pochopení procesů v jezerech ve velkých zatopených zbytkových
jamách je ještě potřebné uvědomit si rozdíly mezi přehradními nádržemi a
jezery. Ty
přehledně porovnává
Tabulka 1.
Poznávání vlastností zejména hlubokých jezer má poměrně
dlouhou historii.
Zpočátku bylo zaměřeno hlavně na hluboká oligotrofní jezera alpských zemí, což je typ
jezer blízký i většině nádrží ve velkých zbytkových jamách v Podkrušnohoří. Od 50. let
minulého století nabyla na naléhavosti problematika ohrožení jezer nadměrným
přísunem živin – eutrofizací. Široce založený celosvětový výzkum ekosystémů MAB od
poloviny 20. století přinesl také pro jezera mnoho poznatků a podkladů pro matematické
modelování jejich vlastností a vývoje. Rozhodujícími parametry se ukázaly být trofie,
klimatické podmínky a morfologické vlastnosti jezer.

Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 9
Tabulka 1.
Rozdíly mezi přehradními
nádržemi a jezery
PŘEHRADNÍ NÁDRŽE
JEZERA
umělé stavby
přirozeně vzniklá
často protáhlé a větvené (přítoky)
spíše okrouhlá a méně členitá
velké povodí s velkým vlivem na nádrž
relativně malé vlastní povodí s menším
vlivem na nádrž
krátká doba zdržení vody (týdny, měsíce) dlouhá doba zdržení vody (roky, desetiletí)
průtočné
často bezodtoká
převažuje odtok studené vody ode dna, větší
vrstva teplé hladinové vody v letním období
u průtočných odtok teplé povrchové
vody,
v
létě menší vrstva teplé hladinové
vody
akumulují teplo a uvolňují živiny
akumulují živiny a uvolňují teplo
často silně a rychle kolísající hladina vody
v závislosti na hospodaření
hladina vody stabilní, u bezodtokých
kolísání v dlouhodobých periodách
velký přísun živin, převaha jejich ukládání
do dna, často rychlé zanášení sedimenty
malý přirozený přísun živin, převaha
vnitřního koloběhu živin, pomalé zanášení
sedimenty
sklon k eutrofii
sklon k oligotrofii
základní chemismus odvozen od říční vody základní chemismus od běžné říční vody
v některých případech i silně odlišný
Nevelké množství jezer v ČR a naopak desítky velkých přehradních nádrží
vybudovaných během 20. století vedly autory některých prací k odvození vlastností
projektovaných jezer ve zbytkových jamách od poznatků z přehradních nádrží, často
metodou pouhé analogie. Přesnější se ukázal přístup založený na teorii jezerní limnologie
a aplikaci teoretických poznatků na podmínky konkrétní jámy. Sledování dosud cíleně
zatopených jam přineslo některé chybějící poznatky (například rychlost ustavení
rovnovážných podmínek) a také informace, které se z existujících jezer ani přehradních
nádrží nedaly získat: vývoj kvality vody během napouštění zbytkových jam, vývoj
stratifikace vodního sloupce při použití zdrojů vody s různou koncentrací rozpuštěných
látek. Následují informace nezbytné pro pochopení vývoje kvality vody ve zbytkových
jamách v klimatických podmínkách střední Evropy, příklady na konkrétních lokalitách
budou uvedeny v
další části.
Vodní sloupec nádrží hlubších než cca 5 m není homogenní. Je rozdělen většinu
doby do 2
– 3 vrstev, jejichž vlastnosti se v průběhu roku mění. Souvisí to se změnou
hustoty vody při měnící se teplotě vody a s pohybem vody vyvolané větrem. Nejvyšší
hustota je přibližně při 4 °C, studenější i teplejší voda je lehčí. Na jaře se voda ohřívá a při
dosažení teploty 4 – 8 °C dochází k promíchání celého vodního sloupce i velmi hlubokých
nádrží (jarní cirkulace). Při dalším růstu teploty se vytváří stratifikace (letní
stratifikace).
U hladiny je vrstva vody, jejíž teplota se mění v závislosti na změnách teploty vzduchu

Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 10
vlivem počasí – epilimnion. Pod ní je takzvaná skočná vrstva, metalimnion, v němž teplota
směrem dolů rychle klesá. Úplně vespod je pak vrstva s teplotou přibližně 4 °C –
hypolimnion. Takováto stabilní stratifikace bývá dobře vyvinutá od června do září.
Tloušťka epilimnionu závisí na velikosti nádrže. U jezer s
plochou v
desítkách až stovkách
hektarů bývá kolem 5 m. Metalimnion bývá kolem 10 m silný. Koncem léta se horní vrstva
začíná ochlazovat a studenější voda se pak zamíchává postupně do větší hloubky až
metalimnion takřka zmizí (podzimní cirkulace). Ke konci podzimu se pak celý vodní
sloupec opět promíchá. Po nastoupení mrazivého počasí hladina zamrzne. Led má menší
hustotu než voda, a proto na ní plave. Těsně pod ledem má voda teplotu blízkou 0 °C a ta
směrem dolů roste. Zpravidla již na prvním metru se zvýší na 4 °C a tato teplota je pak
konstantní až ke dnu (zimní stratifikace). Po roztátí ledu na jaře se celý cyklus opakuje.
Ve zbytkových jamách po těžbě nerostů bývá často situace poněkud
komplikovanější. Hustota vody nezávisí jen na teplotě, ale i na koncentraci rozpuštěných
látek. V důlních jamách se často vyskytuje voda s vysokou koncentrací rozpuštěných
látek, která je tak hustá, že se s vodou napuštěnou z vnějších zdrojů nemíchá. Pod vrstvou
hypolimnionu pak bývá ještě vrstva hustější vody, jejich rozhraní se nazývá chemoklina.
Pod chemoklinou bývá voda odlišného chemického složení a často i s vyšší
teplotou.
Chemoklina může přetrvávat desítky let. Výše popsaný roční cyklus stratifikace vody se
pak týká jen vrstev nad chemoklinou.
Se stratifikací vody souvisí hloubkový profil rozpuštěného kyslíku, který
významně ovlivňuje chování řady látek rozpuštěných ve vodě. Rozpustnost kyslíku závisí
na jeho koncentraci ve vzduchu a na teplotě vody. Koncentrace kyslíku ve vodě, která je
v
rovnováze se vzduchem, se považuje za 100 % nasycení. Takových hodnot se dosahuje
v
celém vodním sloupci před začátkem letní
stratifikace. V epilimnionu se koncentrace
kyslíku trvale udržuje blízká 100 %, ale v absolutních jednotkách (mg/l) bývá kvůli vyšší
teplotě často nižší než v metalimnionu. Do metalimnionu a zejména hypolimnionu se
během stratifikace kyslík od hladiny nedostává. V epilimnionu a při dostatečné
průhlednosti vody i v metalimnionu koncentraci kyslíku zvyšuje fotosyntéza
fytoplanktonu. V
hypolimnionu fotosyntéza pro nedostatek světla neprobíhá a kyslík se
naopak spotřebovává na rozklad organických částic klesajících z horních vrstev
(organické částice napadané na hladinu a zejména odumřelá těla planktonních
organismů). Hypolimnion musí vystačit během stratifikace se zásobou kyslíku, která se
do něj dostala v období předchozí cirkulace vody. Čím větší je objem
hypolimnionu

Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 11
(hloubka nádrže), tím větší je zásoba kyslíku v něm a tím méně poklesne koncentrace
kyslíku během stratifikace. Pokud dojde k vyčerpání kyslíku u dna, má to na nádrž
nepříznivý vliv.
Vedle stratifikace je kyslíkový profil zásadním způsobem ovlivňován úživností
nádrže, trofií. Ta je dána koncentrací minerálních živin, tj. fosforu a dusíku. Ve
středoevropských podmínkách bývá obvykle limitující koncentrace fosforu. Nádrže
s
nízkou koncentrací živin se nazývají oligotrofní a jsou charakteristické jen
zvolna od
hladiny ke dnu klesající koncentrací kyslíku a trvale prokysličenou vodou i u dna. Nádrže
s
vysokou koncentrací živin jsou tzv. eutrofní. Koncentrace kyslíku v
nich v
určité hloubce
náhle klesá a alespoň po část období stratifikace u nich rozpuštěný kyslík u dna chybí.
Přechodný stupeň jsou nádrže mezotrofní. V oligotrofních nádržích dochází k dokonalé
mineralizaci organických látek ve vodním sloupci a ty se pak neusazují na dně.
V
eutrofních nádržích se kvůli nedostatku kyslíku část organických látek nezmineralizuje,
a ty pak vytvářejí na dně rychleji rostoucí bezkyslíkatou (anaerobní) vrstvu.
V
anaerobních podmínkách je fosfor dobře rozpustný a uvolňuje se ze dna do vodního
sloupce, koloběh živin je intenzivnější a nádrž se dále eutrofizuje. Ve zmineralizovaném
sedimentu je fosfor dobře vázán, takže k vnitřní eutrofizaci nedochází. Obdobně jako
fosfor se v
anaerobních podmínkách ze dna snadno uvolňují i kovy (železo, mangan a
další). Při nedostatku rozpuštěného kyslíku se na mineralizaci organických látek využívá
kyslík chemicky vázaný, nejprve v dusičnanech a poté v síranech. Za těchto podmínek
v
anaerobních zónách narůstá koncentrace amoniaku a poté i sulfanů.
V
oligotrofních nádržích malá koncentrace živin umožňuje vznik jen nízké
koncentrace fytoplanktonu. S
tím souvisí pomalý pokles intenzity slunečního světla
dopadajícího na hladinu (průhlednost vody měřená Secchiho deskou mnoho metrů) a
možnost fotosyntézy i ve větších hloubkách (dokonce i v horní vrstvě hypolimnionu).
Podstatná je nízká koncentrace organických látek klesajících ke dnu a tím i malá spotřeba
kyslíku v
hypolimnionu. V
eutrofních nádržích je koncentrace fytoplanktonu vysoká.
Drobné částice fytoplanktonu rozptylují dopadající sluneční světlo a průhlednost vody
klesá. Při vyšší trofii fotosyntéza nemusí probíhat ani v celé vrstvě epilimnionu. Vyšší
produkce fytoplanktonu vede k
vysoké koncentraci mrtvých organických látek klesajících
ke dnu a přitom spotřebovávajících rozpuštěný kyslík na mineralizaci. Koncentrace
kyslíku rychle klesá za vzniku anaerobní zóny, jejíž výška postupně během stratifikace
ode dna narůstá. V eutrofních nádržích klesá koncentrace dusičnanů (zdroj chemicky

Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 12
vázaného kyslíku) za vzniku amoniaku, který se může odvětrávat do vzduchu. Poměr
fosforu a dusíku se mění v neprospěch dusíku, který se může stát limitující živinou.
V
takových podmínkách jsou zvýhodněny sinice vodního květu, které dokážou vázat
vzdušný dusík. Sinice produkuji řadu silně toxických látek, a tak znehodnocují vodu.
4.2.
Stručná charakteristika základních kvalitativních ukazatelů stojatých
povrchových vod a procesů, které ovlivňují jejich vývoj v čase a prostoru
Nyní k transformaci jednotlivých fyzikálně chemických a biologických ukazatelů
přítokové vody v jezerech. Je vhodné si uvědomit, že během napouštění zbytkových jam
je vliv kvality přítokové vody relativně větší než po jejich napuštění, kdy se velikost
přítoku mnohonásobně zmenší. Zatímco během napouštění je dominantní vliv řízeného
přítoku, po napuštění se stanou významnější menší přítoky z
vlastního
povodí.
Teplota vody
zásadním způsobem ovlivňuje rychlost chemických reakcí i
životních procesů vodních organismů. Je to parametr u povrchu vod velmi dynamický,
rychle se přizpůsobuje teplotě vzduchu nad hladinou. Ve vodním sloupci jezer pak
probíhá výše popsaný roční cyklus. Teplota vody v přítoku může hrát určitou roli během
intenzivního napouštění zbytkových jam, kdy přitékající voda se zařazuje do vrstvy
s
odpovídající teplotou (hustotou), což může vést k nepravidelnostem ve vertikálním
profilu.
Totéž platí pro případný větší přítok z přelivového vrtu, pokud je přímo u břehové
linie. To může ovlivnit další osud a přímou využitelnost přinášených minerálních živin.
Rozpuštěný kyslík
zásadním způsobem ovlivňuje chemické rovnováhy látek
rozpuštěných ve vodě a jeho dostatečná koncentrace je nezbytnou podmínkou pro život
většiny vodních živočichů. Koncentrace rozpuštěného kyslíku je u povrchu vod rovněž
dost dynamická díky výměně kyslíku mezi vzduchem a vodou. To neplatí pro hlubší
vrstvy, kde není intenzivní produkce ani spotřeba kyslíku. Molekuly kyslíku jsou ve vodě
málo pohyblivé, proto jeho přenos do míst s nízkou koncentrací je podmíněn pohybem
vody. Zásadní pro koncentraci kyslíku v určitém místě jezera je tak roční cyklus cirkulace
vody a trofie
nádrže. Vliv koncentrace kyslíku v přítokové vodě je časově velmi omezený.
Reakce vody
pH
zásadním způsobem ovlivňuje směr a rychlost chemických
procesů ve vodě, rozpustnost většiny kovů a je limitující pro život vodních organismů.
Hodnoty pH jsou značně stabilní. Rychlé změny (v měřítku hodin) převážně v alkalické
oblasti probíhají jen v eutrofních a hypertrofních vodách kvůli intenzivní fotosyntéze a
respiraci fytoplanktonu a vodních rostlin. V běžných povrchových vodách je pH určeno

Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 13
poměrem různých forem kyseliny uhličité. V rašelinných vodách i některých vodách
odpadních pH určují koncentrace organických kyselin. V důlních vodách ovlivňují pH
často minerální kyseliny, zejména kyselina sírová. Vliv pH přítoků na kvalitu vody
zatápěných důlních jam je tedy velmi významný a výsledné pH se nedá snadno změnit (viz
vápnění kyselých německých důlních jezer
[1]).
Časem převládne vliv vlastního povodí.
Ve vodním sloupci od hladiny ke dnu pH zpravidla mírně rovnoměrně klesá. Souvisí to se
snižováním koncentrace oxidu uhličitého v procesu fotosyntézy u
hladiny, a naopak jeho
uvolňováním z mineralizace organických látek v nižších vrstvách.
Acidita a alkalita
vyjadřují souhrnně množství rozpuštěných kyselin a zásad a tím
odolnost vody proti změně pH. Při nízkých hodnotách (například dešťová voda) se pH
přídavkem kyselin nebo zásad (typicky v procesu fotosyntézy a respirace) mění snadno.
Při vysokých hodnotách je naopak velmi stabilní (například v kyselých důlních vodách).
V
běžných povrchových vodách je alkalita a acidita ovlivněna především systémem
kyseliny
uhličité. Z hodnot zjevné a celkové alkality a acidity se dá vypočítat koncentrace
jejích jednotlivých složek. V důlních vodách se na alkalitě a aciditě obvykle podílejí i další
minerální kyseliny a jejich soli. Alkalita v jezerech je významně ovlivněna přítokovou
vodou a je značně stabilní.
BSK
5
, biochemická spotřeba kyslíku
stanovená pětidenním testem, je
ukazatelem lehce rozložitelných organických látek. Setrvalá vyšší hodnota BSK
5
je tedy
závislá na trvalém přísunu takových látek ze zdrojů znečištění nebo fotosyntézou
v
eutrofních nádržích. Hodnota BSK
5
z
přítokové vody při napouštění zbytkových jam
tudíž rychle klesá, ovšem za současného poklesu koncentrace kyslíku. Proto je důležité,
aby tento proces proběhl v dostatečně prokysličené hladinové vrstvě.
CHSK
Cr
, dichromanová oxidovatelnost
, je ukazatelem veškerých organických
látek. Z nich lehce rozložitelných (BSK
5
) bývá kolem 10 %, obtížněji rozložitelných
(zahrnuty v CHSK
Mn
) bývá kolem 20 % a zbytek je obtížně biologicky rozložitelný až
nerozložitelný. Proces mineralizace veškerých organických látek je tedy pomalý a
rovnováha se ustaluje až v měřítku roků. Související spotřeba kyslíku však má jen malý
vliv na kvalitu vody.
Celkový organicky vázaný uhlík (TOC)
je podobný ukazatel jako
CHSK-Cr jen
stanovený jinou analytickou metodou. Nebytná filtrace vody však způsobuje, že se
stanovují jen rozpuštěné organické látky, a tak hodnoty TOC jsou méně variabilní a pro
predikci vývoje kvality vody v napouštěných jezerech méně použitelné.

Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 14
Dusík celkový
(N-celk.)
. Dusík je významný makrobiogenní prvek. Ve vodě je
přítomen v několika minerálních formách (dusík dusičnanový
(N-NO
3
); dusík
amoniakální
(N-NH
4
) a dusík dusitanový
(N-NO
2
) a vázaný v organické hmotě (dusík
organický).
Zpravidla se stanovuje celkový dusík a tři jeho minerální formy a dusík
organický se stanovuje jako celkový po odečtu minerálních forem. V důlních vodách
někdy vycházejí nerealistické koncentrace organického dusíku. Pravděpodobně za to
mohou některé další minerální formy, které se v povrchové vodě nestanovují (N
2
O, NO).
Minerální formy dusíku mají původ především v mineralizaci organické hmoty, kdy
výsledným produktem je amoniakální dusík. Ten se v procesu nitrifikace mění přes
dusitanový na dusičnanový. Při nedostatku rozpuštěného kyslíku mohou
mikroorganismy získávat kyslík z dusičnanů a v procesu denitrifikace tak přes NO nebo
N
2
O měnit až na elementární (plynný) dusík. Ten se v
hydrochemii nestanovuje, a tak
dochází ke ztrátám v dusíkových bilancích. Amoniakální forma dusíku je přednostně
využívána při budování nové organické hmoty. Některé sinice dokážou vázat i plynný
dusík. Dusík může z vody unikat ve formě plynného dusíku a při vyšším pH také ve formě
nedisociovaného amoniakálního dusíku (NH
3
). Z
výše uvedeného je zjevné, že formy
analyzované v přítokové vodě nejsou v jezerech konstantní, dochází k jejich chemickým
proměnám a k úbytku. Koncentrace stanovované v jezerní vodě tak vypovídají
o
probíhajících biochemických procesech.
Fosfor
se ve vodách
vyskytuje v nízkých koncentracích v plejádě různě
rozpustných anorganických látek a také vázaný v organismech a organických látkách. Je
to významný makrobiogenní prvek, ve středoevropských podmínkách zpravidla limitující
produkci živých organismů. V
rozpuštěné
formě se v obvykle nízkých koncentracích
vyskytuje především v podobě fosforečnanů a jejich různě dlouhých řetězců
(fosforečnanový fosfor), které jsou dostupné pro fotosyntetizující organismy. Vyšší
koncentrace fosforečnanů i celkového fosforu ve vodním sloupci jsou závislé na přísunu
z
vnějších zdrojů nebo na víření sedimentů. V neutrálním a alkalickém prostředí a při
vysokých koncentracích rozpuštěného kyslíku se fosforečnany srážejí a sedimentují na
dno a ve vodě zůstávají jen v setinách až tisícinách mg/l. V přítokové vodě je při vyšších
koncentracích velká část fosforu vázaná v nerozpuštěných látkách. V důlních vodách
bývají někdy významné koncentrace fosforu, ale vzhledem k o několik řádů vyšším
koncentracím jiných látek se fosfor v
nich obvykle nestanovuje. Koncentrace fosforu a
jeho různých forem v jezerní vodě je tak výsledkem životních procesů ve vodním sloupci.

Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 15
Ve srovnání s přítokovou vodou dochází v
jezerech k
významnému poklesu koncentrace
fosforu.
Nerozpuštěné látky sušené (105 °C)
jsou
živé i neživé, organické i anorganické
částice zachycené na filtru s oky kolem 1 µm velkými. Ve stojatých vodách různě rychle
sedimentují a mohou být také odfiltrovány některými druhy planktonních organismů.
Nerozpuštěné látky rozptylují dopadající sluneční světlo a snižují průhlednost vody.
V
jezerní vodě jejich koncentrace klesá především sedimentací. Při vyšší koncentraci
v
přítoku přispívají k zanášení jezer sedimentem a ten bývá současně významným
zdrojem živin, které se za určitých okolností dostávají do vodního sloupce.
Rozpuštěné látky sušené (105 °C)
jsou tou částí látek přítomných ve vodě, které
projdou filtrem při zachycování nerozpuštěných látek. Frakce nazvaná rozpuštěné látky
žíhané (550 °C) je mírou podílu anorganických látek v
nich. Tento ukazatel
není příliš
přesný, protože během žíhání dochází k nekonstantnímu termickému rozkladu části
uhličitanů. Velmi dobrou mírou koncentrace rozpuštěných anorganických látek je
vodivost
, protože organické látky přítomné ve vodě se kvůli malé pohyblivosti
jen
zanedbatelně podílejí na vodivosti na rozdíl od anorganických kationtů a aniontů.
Koncentrace rozpuštěných látek v jezerech se ve srovnání s přítokem mění jen
nepodstatně. V bezodtokých jezerech dochází vlivem odparu vody k postupnému růstu
jejich koncentrace.
Kationty a anionty
jsou hlavní součástí rozpuštěných látek. Vedle uhličitanů
zmíněných u acidity a alkality jde u aniontů dále o chloridy, sírany a dusičnany a v případě
kationtů především sodík, draslík, vápník a hořčík. Koncentrace každého z uvedených
iontů je v přírodních vodách velmi proměnlivá v závislosti na geologických podmínkách a
pohybu vody v
horninovém prostředí. To je dále modifikováno antropogenním
znečištěním. Žádný z uvedených iontů není toxický. Nepříznivý vliv na živé organismy
je
dán jejich případnou souhrnnou příliš vysokou koncentrací. Při velmi nízkých
koncentracích mohou být naopak limitující pro některé organismy. Kromě uhličitanů,
vápníku a částečně hořčíku, které se srážejí a rozpouštějí v závislosti na pH vody, jsou
koncentrace
ostatních iontů velmi stabilní a mění se jen přítokem vody jiného složení.
V
anaerobních podmínkách dochází i k poklesu koncentrace dusičnanů a síranů, které se
stávají zdrojem kyslíku pro mineralizaci organických látek.
Křemičitany
se ve vodě vyskytují v neiontové formě nejčastěji jako různé
komplexy. V
případě velmi nízkých koncentrací mohou limitovat rozvoj těch druhů

Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 16
fytoplanktonu, které mají křemité schránky. Křemičitany obvykle nebývají zařazeny do
hydrochemických rozborů. Koncentrace křemičitanů se snižují v důsledku sedimentace
křemitých schránek uhynulých planktonních organismů a jen částečně zvyšují v obdobích
cirkulace jezerní vody. Ve srovnání s přítokem dochází k celkovému poklesu jejich
koncentrace.
Kovy
jsou další významnou skupinou ukazatelů. V běžných povrchových vodách
bývají ve srovnání s výše uvedenými ionty jen v nízkých koncentracích. Přesto mohou být
významné pro živé organismy i z hygienického hlediska, protože i nízké koncentrace
některých kovů jsou toxické. Rozpustnost kovů ovlivňuje především pH, redoxpotenciál,
koncentrace kyslíku a v některých případech i koncentrace uhličitanů a organických látek.
Značná část kovů je vázána na nerozpuštěné látky (Pitter 1990). Nejčastěji stanovované a
s
nejvyššími koncentracemi bývá železo
(Fe) a mangan (Mn). S
jejich zvýšenou
koncentrací obvykle korelují i koncentrace některých dalších kovů jako je hliník (Al),
kadmium (Cd), beryllium
(Be), zinek (Zn), měď (Cu), Specifický chemismus má rtuť (Hg),
která se dokonce může uvolňovat do atmosféry. Prakticky vždy se dá očekávat v jezerní
vodě pokles koncentrace kovů ve srovnání s přítokem.
Specifické organické látky
. Vedle celkové koncentrace organických látek, která
má vliv především na kyslíkové poměry, současné analytické přístroje umožňují
stanovení
stovek různých organických látek, z nichž některé mají nepříznivé účinky na
živé organismy –
toxicita, karcinogenita,
vliv na aktivitu hormonů ap. Jejich zdrojem jsou
biocidy, léčiva, drogy i průmyslové provozy. Část z nich je biologicky rozložitelná
(obvykle
pomaleji v
čisté a chladné vodě), některé jsou stabilní. Jen část specifických organických
látek stanovovaných například laboratořemi podniků Povodí má stanoven limit pro
výskyt v povrchových vodách. Obecně se dá předpokládat vlivem různých procesů pokles
jejich koncentrace v
jezerní vodě.
Chlorofyl
a
je ukazatelem biomasy fytoplanktonu. Jeho koncentrace stoupá
s
úživností nádrží. Současné terénní sondy umožňují měřit různé formy chlorofylu, a tak
odlišit koncentraci různých taxonomických skupin fytoplanktonu včetně sinic.
Koncentrace chlorofylu v
jezerech ani koncentrace jednotlivých taxonomických skupin
fytoplanktonu není závislá na přítoku, ale na podmínkách, které se vytvoří v jezeře.
Ukazatele mikrobiálního znečištění
(intestinální enterokoky,
Escherichia coli,
termotolerantní koliformní bakterie) nejsou problematické samy o sobě, protože se ve
vodním prostředí nemnoží, ale jen dočasně přežívají. Indikují možný výskyt patogenních

Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 17
mikroorganismů. Už z definice je zřejmé, že v jezerní vodě jejich koncentrace klesá.
V
povrchové vodě je velké množství jiných bakterií, které se však běžně nestanovují.
4.3.
Hodnocení kvality vod – normy environmentální kvality
Základním legislativním aktem, který v České republice řeší kvalitu povrchových
vod, je zákon č. č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon),
v
aktuálním znění.
Zákon v § 2a definuje tzv.
dobrý chemický stav povrchových vod
, kterým se rozumí
chemický stav potřebný pro dosažení cílů ochrany vod jako složky životního prostředí, při
kterém koncentrace znečišťujících látek nepřekračují
normy environmentální kvality
.
Normou environmentální kvality se
pak
rozumí koncentrace znečišťující látky nebo
skupiny látek ve vodě, sedimentech nebo živých organismech, která nesmí být překročena
z
důvodů ochrany lidského zdraví a životního prostředí. Dosažení dobrého chemického
stavu povrchových vod je jedním z cílů ochrany vod jako složky životního prostředí.
Ukazatele vyjadřující stav povrchové vody a normy environmentální
kvality jsou
stanoveny v
samostatném
nařízení vlády
.
Aktuálně platí nařízení vlády č. 401/2015 Sb.,
o
ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod,
náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a
o
citlivých oblastech.
Nicméně nařízení vlády, kterým se stanovují ukazatele přípustného
znečištění vod, bylo poprvé vydáno již v
roce 1975
pod č.
25/1975
v
návaznosti na zákon
č. 138/1973 Sb., o vodách. Účelem nařízení bylo stanovit ukazatele přípustného znečištění
povrchových vod, které nesmějí být překročeny při povolování vypouštění odpadních vod
do vod povrchových. V příloze nařízení bylo vymezeno celkem 35 ukazatelů s
rozlišením
na vodárenské toky a ostatní povrchové vody. Nařízení vlády vstoupilo v
platnost dne
1. 4.
1975 a platilo až do 16.
4. 1992, kdy bylo nahrazeno nařízením
vlády
č.
171/1992
Sb.
Tímto nařízením se rozšířil počet ukazatelů na 57. Zároveň se v nařízení
vlády poprvé stanovily nejen ukazatele přípustného znečištění
(ukazatele III), tj. po
naředění odpadní vody s povrchovou vodou, do níž jsou vypouštěny, ale i tzv. emisní
limity, tzn. ukazatele
vypouštěných odpadních vod, splaškových a průmyslových
(ukazatele I).
Další novelizace byla provedena nařízením vlády č.
82/1999
Sb., které
vstoupilo
v
účinnost ke dni 1.
6.
1999. Opět došlo ke zvětšení rozsahu ukazatelů, a to jak imisních

Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 18
(celkem 80), tak emisních. U imisních limitů byla stále zachovávána „dvojí sazba“, pro
vodárenské toky a pro ostatní povrchové vody.
S
účinností od 1.
3. 2003 začala platit
další
novela
nařízení vlády č.
61/2003
Sb.
Nařízení vlády již vycházelo z nového vodního zákona č. 254/2001 Sb. Přepracována byla
jak část emisních standardů ukazatelů přípustného znečištění odpadních
vod, tak
imisních standardů. Imisní
standardy byly v
tomto nařízení vlády rozděleny do čtyř
samostatných tabulek – povrchové vody (celkem 124 ukazatelů), vody vhodné pro život
a reprodukci původních druhů ryb a dalších vodních živočichů, vody s možným využitím
jako zdroj pitné vody, a vody s předpokladem využití pro koupání osob. Další změna
nařízení vstoupila v účinnost dne 1.
10.
2007 pod č.
229/2007
Sb. V
této novele došlo
k
přepracování přílohy č. 3, která „sjednotila“ původní čtyři tabulky imisních standard do
jediné tabulky, která obsahovala 129 ukazatelů, z nichž většina měla stanoveny tzv.
obecné požadavky a u vybraných ukazatelů byly uvedeny limitní hodnoty pro vodárenské
účely, koupání, lososové či kaprové vody.
Další změna byla provedena pod č.
23/2011
Sb. a v
účinnost vstoupila ke
dni
4. 3.
2011. Důvodem této změny byla harmonizace nařízení se směrnicí Evropského
parlamentu a Rady 2008/105/ES ze dne 16. prosince 2008. Příloha č. 3 nově zavedla
pojem „norma environmentální kvality (NEK)“, kterým se nahradilo dřívější označení
„obecné požadavky“. Požadavky pro užívání vody pro vodárenské účely, koupání,
lososové či kaprové vody zůstaly zachovány. NEK byla zavedena ve dvou podobách,
NEK-RP vyjadřující
celoroční
průměrnou hodnotu, a NEK-NPH
vyjadřující nejvyšší
přípustnou hodnotu,
která
je
nepřekročitelná. Normy environmentální kvality byly
zavedeny pro všeobecné ukazatele, pro prioritní látky a pro mikrobiologické ukazatele
(tabulka č. 1a), dále pak pro vybrané ukazatele určené pouze k hodnocení ekologického
stavu/potenciálu (tabulka č. 1b), a rovněž pro sedimenty a biotu (tabulka č. 2).
Ke dni 1. 1. 2016 vstoupilo v
účinnost nařízení vlády č.
401/2015
Sb., kterým se
zrušily předchozí nařízení č. 61/2003, 229/2007 a 23/2011. Tímto nařízením se opět
poněkud pozměnila používaná terminologie. V tabulce č. 1a byl pojem „norma
environmentální kvality“ nahrazen označením „přípustné znečištění“. Označení NEK bylo
zachováno
jak v
tabulce č. 1b pro látky uvedené v příloze II Směrnice Evropského
parlamentu a Rady 2013/39/EU -
prioritní látky a některé další znečišťující
látky, tak
v
tabulce č. 1c pro specifické znečišťující látky.

Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 19
Novelizacemi nařízení vlády se neměnila jen používaná terminologie či rozsahy
ukazatelů, ale rovněž limitní hodnoty jednotlivých ukazatelů
(viz Tabulka 2).
Tabulka 2.
Změny
limitních hodnoty vybraných ukazatelů přípustného znečištění
ukazatel
jedn.
25/1975
171/1992
82/1999
61/2003
229/2007
23/2011
401/2015
rozp. kyslík min
mg/l
4
5
6
6
9
9
teplota
°C
26
25
25
29
29
pH
5-9
6-9
6-9
6-8
6-8
6-9
5-9
BSK
5
mg/l
8
8
8
6
6
3,8
3,8
CHSK
Cr
mg/l
50
50
35
35
26
26
TOC
mg/l
18
13
13
10
10
dusitanový dusík
mg/l
0,05
0,05
0,05
amoniakální dusík
mg/l
3
2,5
2,5
0,5
0,5
0,23
0,23
dusičnanový dusík
mg/l
50
11
11
7
7
5,4
5,4
celkový dusík
mg/l
8
8
6
6
organický dusík
mg/l
3
3
2,25
fosfor celkový
mg/l
0,4
0,4
0,15
0,2
0,15
0,15
chloridy
mg/l
400
350
350
250
250
150
150
sírany
mg/l
300
300
300
300
300
200
200
vápník
mg/l
300
300
300
250
250
190
190
hořčík
mg/l
200
200
200
150
150
120
120
rozpuštěné látky
mg/l
1000
1000
1000
1000
1000
750
750
nerozpuštěné látky
mg/l
25
30
20
20
železo celkové
mg/l
1,5
2
2
2
2
1
1
mangan celkový
mg/l
0,5
0,5
0,5
0,5
0,5
0,3
0,3
měď
µg/l
100
100
100
30
25
14
14
kadmium
µg/l
300
15
5
1
0,7
0,3
0,08
chrom
µg/l
500
300
300
50
35
18
18
nikl
µg/l
100
150
150
50
40
20
34
olovo
µg/l
500
100
100
15
14,4
7,2
14
zinek
µg/l
100
200
200
200
160
92
92
rtuť
µg/l
5
1
1
0,1
0,1
0,05
0,07
arsen
µg/l
500
100
100
20
20
11
11
hliník
µg/l
5000
1500
1500
1000
1000
chlorofyl
a
µg/l
50
Je potřeba si uvědomit, že limitní hodnoty ukazatelů přípustného znečištění
(imisní standardy)
vyjadřovaly od svého zavedení úroveň
přípustného
znečištění
povrchových vod ve vodních tocích
(při
průtoku Q
355
), a
nebyly tedy primárně určeny pro

Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 20
stojaté vody, natož pro zbytková jezera vznikající po povrchové těžbě, která mají odlišnou
dynamiku vývoje chemismu oproti tekoucím vodám i běžným stojatým vodám (mělké
rybníky či
hlubší,
ale průtočné přehradní nádrže), jak je popsáno v přechozím textu.
V
průběhu novelizací se rovněž
měnily statistické metody,
prostřednictvím
kterých jsou vyjadřovány
limitní
hodnoty
jednotlivých ukazatelů. Používá se buď
percentil P
95
či P
90
,
který vyjadřuje roční přípustný počet vzorků (5 či 10 %)
nevyhovujících
tomuto standardu, nebo se hodnota
vyjadřuje jako celoroční aritmetický
průměr
z
naměřených
dat.
V
případě hodnocení vývoje kvality jezer ve zbytkových jámách je proto potřeba
hodnoty přípustného znečištění či NEK stanovené
v
nařízení vlády pro jednotlivé
ukazatele kvality
používat pouze jako určitou
srovnávací
hladinu a
jejich případné
překročení nemusí být nutně indikací znečištění vody, jak je případně vysvětlováno
u
konkrétních
ukazatelů.
Pro účely hodnocení vývoje jezer, které je obsahem dalších
kapitol, byly použity všechny verze nařízení vlády, neboť hodnocení nejstaršího jezera
(jezero Barbora)
začíná
už v
období druhé poloviny 80. let 20. století, kdy platilo původní
nařízení z
roku 1975. Z
toho důvodu jsou příslušné přílohové tabulky ukazatelů
přípustného znečištění z nařízení vlády uvedeny v příloze této zprávy.

image
Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 21
5.
H
ODNOCENÍ VÝVOJE KVALITY AKUMULOVANÝCH VOD V JEZEŘE
MOST (
BÝVALÝ
HNĚDOUHELNÝ LOM
L
EŽÁKY
/MOST)
OD POČÁTKU DO KONCE ŘÍZENÉHO
ZATÁPĚNÍ ZBYTKOVÉ
JÁMY
5.1.
Historické souvislosti
Těžba hnědého uhlí probíhá
na Mostecku od
přelomu
19. a 20.
století.
V roce 1900
došlo mezi Mostem a Střimicemi k založení dolu Richard, který se v roce 1924 změnil na
povrchový lom a byl přejmenován na lom Richard.
Ke
dni 12. července 1945 z bývalého
dolu Richard vznikl přejmenováním Důl Ležáky. Od 1. 1. 1952 byl k Dolu Ležáky přičleněn
Důl Evžen, který byl přejmenován na Důl Ležáky II a zřizovací listinou ministerstva paliv
ze dne 15. 7. 1952 byl vytvořen samostatný státní podnik Důl Ležáky v Mostě. Později se
z
něj stal národní podnik Důl
Ležáky.
Situaci obou původních dolů Ležáky
dokumentuje
Obrázek
1.
Obrázek
1.
Lom
Ležáky
kolem roku 1964
Po rozpadu SHD byla Fondem národního majetku ČR dne 1. 11. 1993
založena
Mostecká uhelná společnost, a. s. Společnost vznikla spojením bývalých státních podniků
Doly a úpravny Komořany, Doly Ležáky a Doly Hlubina. Dne 17. prosince 2003 byla

image
Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 22
podepsána Smlouva o prodeji části podniku mezi a. s. Důl Kohinoor, se sídlem
v
Mariánských Radčicích a státním podnikem Palivový kombinát Ústí, se sídlem v Ústí nad
Labem, na základě které byla k 1. 1. 2004 prodána státu lokalita Ležáky, a byla začleněna
do Palivového kombinátu Ústí, státní podnik.
Palivový kombinát Ústí, státní podnik
zajišťuje
od roku 2004 zahlazení následků hornické činnosti po povrchové těžbě
na lokalitě lomu Most – Ležáky
.
Těžba v uhelném pilíři samotného města Most byla podmíněna
postupnou
likvidací
historické části města, která byla schválena již roku 1964
usnesením
vlády ČSSR
č. 180 o likvidaci starého Mostu. Otvírka lomu Most byla zahájena 1.
1. 1970.
Prvotní těžby
bylo dosaženo již v
roce 1971.
Situaci rozvíjejícího se lomu Most dokumentuje
Obrázek 2.
Největší rozšíření povrchové těžby v oblasti bylo zapříčiněno právě otevřením lomu Most
a jeho spojením se zahlubujícími se lomy Ležáky. Ochranný pilíř města Mostu byl vyuhlen
v
průběhu roku 1993
(Obrázek 3).
Stejně jako historický Most zaplatily za hnědouhelnou
těžbu svou likvidací i obce Pařidla, Konobrže, Kopisty a Střimice, které ustoupily
výsypkám a lomům důlního pole Ležáky.
Obrázek 2.
Lomy
Ležáky a Most
kolem roku 1975

image
Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 23
Obrázek
3.
Lom Ležák-Most kolem roku 1987
Zeminy z lomu byly ukládány na vnější výsypky a do vyuhlených zbytkových jam.
Postupně takto vznikly výsypky nacházející se v okolí vrchu Špičák. Z jeho jižní strany
výsypka Rudolice a ze severní strany výsypka Střimice, která je tvořena zeminami z lomů
Most, Ležáky a v prvopočátcích i z lomu Maxim Gorkij, nyní lom Bílina. Výsypka ve směru
od města Most byla sypána do úrovně řeky Bíliny, přičemž okraj zbytkové jámy lomu ve
vzdálenosti od přesunutého Děkanského kostela v Mostě je 800 až 1 000 m.
Od roku 1995 se započalo s útlumem těžby a samotná těžba uhlí byla definitivně
ukončena k 31.
8. 1999. V
dolovém poli lomu Most bylo celkem za období 1971 až 1999
vytěženo 107,311 mil. t. uhlí a skryto 161,318 mil. m
3
nadložních zemin.
5.2.
Zatápění zbytkové jámy
V případě lomu
Ležáky-Most
bylo od počátku jeho sanace počítáno s
hydrickou
rekultivací
. Důvodem byla skutečnost, že zemina potřebná alespoň pro částečné
zasypání zbytkové jámy není k dispozici a její dovoz by byl finančně a časově náročný.
K
provedení záměru rekultivace zbytkové jámy lomu byl zpracován v dubnu 1996
společností Hydroprojekt a. s. „Technický projekt likvidace lomu Ležáky“, který obsahoval

Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 24
i dokumentaci EIA, a který řešil vlivy a variantní způsoby zahlazování zbytkové jámy lomu
Ležáky-Most
na životní prostředí. Porovnávala tři varianty rekultivace podle použitého
zdroje vody a technického řešení: suchou, projektovou a hlubokou. Z komplexního
vyhodnocení všech navržených variant vyšla jako nejpříznivější právě realizovaná
projektová varianta. Při přípravě stavby napouštění zbytkové jámy lomu Ležáky byly
vzaty v úvahu i skutečnosti nelepšícího se stavu kvality vody v řece Bílině a její nízký
průtok, který by neumožňoval napouštění v průběhu celého roku, ale pouze v období
zvýšených srážek nebo tání. Proto byla jako zdroj vody pro napouštění jezera zvolena
voda z řeky Ohře, která je do této oblasti Mostecka přiváděna z čerpací stanice Stanná,
pod přehradou Nechranice, průmyslovým vodovodem Nechranice (PVN).
Před zahájením zatápění zbytkové jámy bylo nutné realizovat řadu náročných
sanačních zásahů, které byly rozpracovány v Plánu likvidace lomu
Ležáky-Most
z listopadu
2000, který byl v souvislosti s nově zjištěnými skutečnostmi formou doplňků
aktualizován.
Minerální těsnění části dna jezera, které nebylo vnitřní výsypkou sypanou
báňským způsobem ještě dostatečně utěsněno, se provedlo stavebním způsobem na
projekčně
vytipovaných plochách s pracovním názvem plocha C1 a plocha C2
(Obrázek 4).
Práce spočívaly v těžbě minerálního těsnění, jeho navezení, rozprostření a
zhutnění do vrstev 2 x 200 mm a 1 x 400 mm mocných. Celková mocnost minerálního
těsnění dna činila po zhutnění 800 mm. Materiál použitý pro těsnění ploch byl těžen
z
místního zdroje – severozápadních svahů. Práce probíhaly v letech 2004 až 2006.
Z důvodu časového nesouladu mezi dokončením těsnění dna jezera a zahájením
jeho napouštění v roce 2008 bylo nutno po ukončení hutnění těsnících vrstev realizovat
jejich překrytí krycí vrstvou zeminy mocnou 400 mm tak, aby nedošlo k proschnutí vrstev
minerálního těsnění před vlastním napuštěním jezera (realizace ukončena v roce 2007).
Celkový objem přesunu hmot na konstrukci minerálního těsnění a krycí vrstvy činil
2 253 250 m
3
.

image
Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 25
Obrázek
4.
Sanační práce ve zbytkové jámě lomu
Ležáky-Most v roce 2004
V
roce 2006 byla zahájena stavba opevnění břehové linie budoucího jezera a
představovala soubor staveb protiabrazivní opatření, obvodová komunikace a
odvodnění. Projekt řešil ochranu horninového prostředí dna a břehů budoucího jezera
z hlediska odolnosti proti
působení větrem vyvolaných vln včetně problematiky opatření
pro stabilizaci břehů. Podle skutečného sklonu závěrných svahů a předpokládaných
hydrologických podmínek byl volen různý druh opevnění. V místech s největší
předpokládanou intenzitou vln je provedeno opevnění základními a vratnými rozražeči,
zbývající část opevnění do úrovně obvodové obslužné komunikace tvoří kamenný pohoz
o min. mocnosti 0,5 m.
Opevnění je od základové spáry odděleno geotextilií, od kóty 195 m n.m. až
ke
kamennému opevnění je proveden biologický nástřik – hydroosev, který je před
případným odplavením ochráněn perforovanou geotextilií. Podél budoucího
jezera byla
na kótě 200 m n.m. vybudována obslužná obvodová komunikace v celkové délce 9 380 m
s krycí vrstvou z drceného štěrku. Práce v rámci stavby byly dokončeny v prvním čtvrtletí
roku 2008.

image
Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 26
Obrázek
5.
Opevnění břehové linie ve zbytkové jámě lomu
Ležáky-Most v roce 2008
Na základě nepříznivých výsledků monitoringu průsakových vod ve zbytkové jámě
v
průběhu stavby těsnění dna jezera a z následného rozhodnutí vodoprávního úřadu
k
akumulaci vod vyplynula pro správce dobývacího prostoru povinnost průsaky
kontaminovaných vod zachytit a zabránit jejích vnikání do realizovaného vodního díla.
Cílem stavebních prací bylo zamezení komunikaci kontaminovaných podzemních
vod z jižního předpolí bývalých skládek Unipetrol RPA (dříve Chemopetrol) do
severozápadních svahů lomu a dále do tvořícího se vodního díla určeného k rekreačním a
sportovním účelům. Jako pasivní ochranný prvek byla projekčně předurčena podzemní
těsnící stěna (PTS), jejímž hlavním atributem konstrukce je postupná montáž
(neprodyšné spojení) jednotlivých dílů šíře 3 až 5 m, různé délky podle proměnlivého
horizontu báze kvartéru, složená z vrstev odlišných fyzikálně mechanických vlastností
(geotextilie, PE fólie, bentonitová rohož, monitorovací síť, geotextilie) s obsypem
bentonitem a jílových zemin. Byl zvolen typ COMBISEAL, tj. vrstvený celistvý pás PE fólie
tl. 2 mm s bentonitovou rohoží, chráněný geotextilií a vybavený monitorovacím systémem
SENSOR DDS. Spodní část byla do výšky min. 0,5 m zasypána volným bentonitem

image
Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 27
obohaceným sodíkem. Jako zásypu bylo využito zemin ze spodních řezů severozápadního
svahu. Výstavba PTS byla kvůli svému rozsahu a náročnosti realizace rozdělena do tří
dílčích etap. Výstavba PTS byla dokončena v prosinci roku 2010.
Obrázek
6.
Výstavba podzemní těsnící stěny v
roce 2007
V roce 2006 byla
zahájena
výstavba
přivaděče z
PVN.
Přivaděč o celkové délce
4
928,85 m je proveden jako trubní, uložený v zemi. V části je přivaděč z potrubí
PE-HD
900/793,4 (km 0,00
– 3,900), ve zbývající části je z trub ocelových 820/8 s
cementovou
vystýlkou (km 3,900 do km 4,92885). Přivaděč je napojen
na Průmyslový
vodovod
Nechranice v km cca 20,3 v katastrálním území Třebušice, v blízkosti státní silnice II/255
u areálu United
Energy, a.
s., kde je umístěna rozdělovací šachta s uzávěry
(Obrázek 7).
Z
místa napojení je přivaděč veden souběžně se zmíněnou komunikací, poté ji kříží a trasa
dále pokračuje v souběhu s vodní nádrží Matylda, kterou obchází severním směrem podél
stávající pobřežní komunikace. U bezpečnostního přelivu nádrže se trasa přivaděče lomí
k
severu, kříží silnici Most – Chomutov a železniční trať ČD, pokračuje podél levého břehu
odpadního příkopu z nádrže Matylda a dostává se do prostoru bývalých pásových

image
Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 28
dopravníků lomu Ležáky, pokračuje pod silnicí
Most
– Litvínov, tramvajovou tratí,
železniční tratí ČD a řekou Bílinou ke zbytkové jámě. Zde je přivaděč ukončen regulační
šachtou. Na přivaděči jsou kalníkové a vzdušníkové šachty v závislosti na lomech nivelety.
Za regulační šachtou následuje 2 m hluboká uklidňovací nádrž k utlumení zbytkové
energie vytékající vody
(Obrázek 8).
Odtud vytéká voda do otevřeného přívodního kanálu
v původní délce 1 716 m, který se postupně zkracuje a vede vodu až na úroveň stávající
hladiny jezera. Otevřené koryto přívodního kanálu je opevněno kamenným pohozem,
kamennými gabiony a matracemi
(Obrázek 9). Mezi
uklidňovacím objektem a vlastním
prostorem jámy je vybudován otevřený přívodní kanál k stávající hladině přírodními
srážkami již vytvořeného jezera.
Obrázek
7.
Napojení přivaděče na PVN v rozdělovací šachtě

image
image
Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 29
Obrázek
8.
Uklidňovací nádrž na konci přivaděče
Obrázek
9.
Přívodní kanál od uklidňovacího objektu do jezera v
roce 2008

Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 30
Podle původních plánů mělo být udržování hladiny budoucího jezera a doplňování
vod zajištěno přivaděčem vody z dolu Kohinoor, kde jsou
čerpány na povrch ponornými
čerpadly umístěnými v jámě MR 1.
Stavba trubního přivaděče DN 400 z čerpací stanice MR 1 dolu Kohinoor, jako
sekundárního zdroje vody byla rovněž dokončena v roce 2008. Přivaděč je uložen v zemi
v
nezámrzné hloubce a je rozdělen na tři dílčí části: Výtlačný řad, gravitační řad větev „A“
a potrubní řad větev „B“. Vzhledem k tomu, že výtlačný řád vedoucí od místa čerpání po
rozdělovací šachtu v délce 1 790 m je situován do prostoru Růžodolské výsypky, kde může
dojít k poklesu a tím i k porušení potrubí, bylo navrženo PE HD, které vykazuje nejvyšší
odolnost proti proražení potrubí. Gravitační trubní řad tvoří větev „A“ v délce 1 307 m
podchází plavící popílkové potrubí, přípojku pitné vody a nadzemní elektrické vedení a
spolu s otevřeným příkopem, jež je zaústěn do stávající retence vody ve zbytkové jámě
lomu Most-Ležáky,
v délce 472 m, je dlouhý celkem 1 779 m. Trasa potrubí větve „B“
v
délce 1467,5 m vede z rozdělovací šachty až po výpust do stávající retenční nádrže pod
skládkou K4 sever, která dále ústí do Mračného potoka. I tato větev je uložena v zemi a
potrubí je navrženo ze sklolaminátu. Na obě potrubí jsou osazeny odvzdušňovací a
zavzdušňovací armatury. Z důvodu nevyhovujících kvalitativních parametrů byly čerpané
důlní vody odváděny potrubím větve „B“ do retenční nádrže pod východní patou popelové
skládky K4 sever a z retenční nádrže dále do Mračného potoka a řeky Bíliny.

image
image
Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 31
Obrázek
10.
Výstavba přivaděče z
MR 1 v roce 2008
Obrázek
11.
Čerpací stanice nadbilančních vod

image
Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 32
Pro nepřekročení hladiny jezera v plánovaném rozsahu, je vybudována čerpací
stanice nadbilančních vod, která by nadbytečné vody z mimořádných atmosférických
srážek přečerpala samostatným trubním výtlakem DN 250 do řeky Bíliny (Obrázek
11).
Obrázek
12.
Prvotní spontánní akumulace vod na dně zbytkové jámy v
roce 2004
Akumulace vod v jezeře Most
byla
povolena rozhodnutím Krajského úřadu
Ústeckého kraje č.j.
662/ZPZ/05/A-22/Kr
ze dne 18. 7. 2005 o povolení nakládání
s
vodami, schválení manipulačního a provozního řádu a povolení stavby vodního díla.
Tabulka 3.
Základní parametry jezera Most dle vodoprávního rozhodnutí z
roku 2005
Nejnižší kóta dna jezera
124,50 m n. m.
Kóta hladiny stálého nadržení
199,00 m n. m.
Kóta maximální hladiny
199,30 m n. m.
Povolené kolísání hladiny
± 30 cm
Plocha hladiny při kótě stálého
nadržení
304,03 ha
Plocha hladiny při kótě max. hladiny
311,10 ha

image
Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 33
Objem vody při kótě stálého nadržení
68 900 000 m
3
Objem vody při kótě max. hladiny
69 833 300 m
3
Přípustné zdroje vody pro napouštění
jezera a doplňování vody na provozní
hladinu
1.
Povrchové odtoky z přirozeného povodí
zbytkové jámy
2. Voda z
Průmyslového vodovodu
Nechranice (PVN)
3.
Podzemní důlní vody ze stařinového
systému
Vypouštění vod z
jezera
Jezero je
nevypustitelné
Převádění nadbilančních vod
přitékajících z povodí jezera
Převodem vody z jezera Most do řeky Bíliny
na kótě 199,3 m n. m.
Napouštění jezera Most bylo zahájeno 24. října 2008. Jediným řízeným zdrojem
vody byla voda z řeky Ohře, přiváděná Průmyslovým vodovodem Nechranice. Při zahájení
napouštění dne 24. října 2008 mělo jezero hloubku cca 21 m a objem vody cca 1,1 mil. m
3
.
Akumulovaná voda měla vysoké koncentrace solí (rozpuštěné látky 2 400 mg/l, sírany
1 500 mg/, vodivost 270 mS/m) a
tím i vysokou hustotu.
Obrázek
13.
Zbytková jáma v
roce 2009

Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 34
Napouštění jezera do roku 2012 probíhalo na základě realizační smlouvy mezi
Povodím Ohře, s. p., a Ministerstvem financí ČR, které zatápění zbytkové jámy lomu
Ležáky financovalo v rámci tzv. ekologických škod. Od zahájení napouštění do 25. 6. 2012
bylo celkem odebráno 69 809 300 m
3
vody, čímž byla naplněna realizační smlouva
založená na původní bilanci, původně projektovaných parametrů (kóty stálého nadržení
+199
m n. m.) však dosaženo nebylo.
V
roce 2012 byla zpracována aktualizace vodohospodářské bilance vodního díla
jezera Most, která byla vyvolána postupným zpřesňováním vstupních údajů (zejména
vlivu saturace závěrných svahů zbytkové jámy lomu majoritně tvořené vnitřním
výsypným prostorem). Proto bylo v červnu 2012 přerušeno napouštění jezera, byla
zpracována projektová dokumentace „Lom Ležáky – stabilizace a optimalizace břehové
linie jezera Most“, byly stanoveny nové parametry a bylo stanoveno přechodné období
pro realizaci úprav protiabrazních opatření, úpravy komunikace a úpravy ČS
nadbilančních vod. Tyto úpravy vyplynuly z aktualizované vodohospodářské bilance,
která počítá s větším rozkyvem hladiny, než se původně předpokládalo. Aktualizované
parametry jezera
byly schváleny rozhodnutím Krajského úřadu Ústeckého kraje č.j.
2328/ZPZ/2012-13/A-22.I.1
ze dne 5. 11. 2012, které mění původní rozhodnutí ze dne
18. 7. 2005.
Tabulka 4.
Upřesněné parametry jezera Most dle vodoprávního rozhodnutí z
roku 2012
Nejnižší kóta dna jezera
124,50 m n. m.
Kóta hladiny stálého nadržení
199,00 m n. m.
Kóta maximální hladiny
199,60 m n. m.
Povolené kolísání hladiny
± 60 cm
Plocha hladiny při kótě stálého
nadržení
309,41 ha
Plocha hladiny při kótě max. hladiny
311,88 ha
Objem vody při kótě stálého nadržení
70 480 462 m
3
Objem vody při kótě max. hladiny
71 414 704 m
3
Přípustné zdroje vody pro napouštění
jezera a doplňování vody na provozní
hladinu
1.
Povrchové odtoky z přirozeného povodí
zbytkové jámy
2. Voda z
Průmyslového vodovodu
Nechranice
3.
Podzemní důlní vody
Vypouštění vod z
jezera
Jezero je nevypustitelné
Převádění nadbilančních vod
přitékajících z povodí jezera
Převodem vody z jezera Most do řeky
Bíliny na kótě 199,6 m n. m.

Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 35
V rámci souhrnného vodohospodářského řešení bilancí byl proveden přepočet
základních charakteristik jezera Most, a to až do hladiny 199,15 m n. m. Jako podkladu
bylo využito skutečného zaměření břehové linie jezera a vlastních izolinií zátopy.
Přepočtené údaje se mírně liší od oficiálních charakteristik jezera, což je způsobeno
upřesněním dat ze skutečného zaměření terénu po realizaci protiabrazních
opatření:
přepočtené charakteristiky
Plocha hladiny při kótě stálého nadržení
308,05 ha
Objem vody při kótě stálého nadržení
67 642 433 m
3
Po dobu přechodného období bylo rozhodnutím povoleno udržování hladiny
v
rozmezí 198,00 m n. m. ±20 cm (197,80 – 198,20). Úpravy břehové linie, protiabrazních
prvků a čerpací stanice nadbilančních vod byly dokončeny v září 2013.
V srpnu 2013 bylo do jezera dopuštěno ještě 330 000 m
3
, což byl objem vody
potřebný pro udržení hladiny v jezeře po dobu přechodného období.
Na základě projektu „Dokončení projektu hydrické rekultivace zbytkové jámy
lomu Most
– Ležáky“ z dubna 2013 byla dne 25. 4. 2014 uzavřena nová realizační smlouva
mezi Ministerstvem financí ČR a Povodím Ohře, s. p., na „Dokončení projektu hydrické
rekultivace zbytkové jámy lomu Most – Ležáky“. Jejím předmětem bylo čerpání a převod
vody v max. množství 5 000
000 m
3
, které zajistilo doplnění jezera Most na kótu stálého
nadržení podle aktualizované bilance. Napouštění jezera podle této smlouvy bylo
zahájeno 13. 5. 2014 a ukončeno 10. 9. 2014. Od tohoto data do konce roku 2019 je vodní
dílo v režimu ověřovacího
provozu.
Dne 9. 7. 2015
byla uzavřena smlouva s Povodím Ohře, s. p.,
na
odběr vody z
PVN.
K
této smlouvě byly následně uzavírány dodatky (aktuálně dodatek č. 5 pro rok 2018),
kterými se upřesňovaly objemy povoleného množství odebíraných vod v jednotlivých
letech, a to
ve výši 300 000 až 1
200 000 m
3
.
Dne 1. 12.
2015 byly zahájeny práce na stavbě „Technologické úpravy
v
rozdělovací šachtě“, jejímž předmětem byly úpravy a doplnění technologie ve stávající
rozdělovací šachtě na přivaděči z PVN. Účelem stavby je zavodnění přivaděče z
PVN
v
době uzavření klapek M3 a M4 na odbočovacích řadech DN 800, což umožňuje měření
malých průtoků nově instalovaným indukčním průtokoměrem DN 125. Stavební úpravy
byly dokončeny k
23. 12. 2015.
Od roku 2016 se trvalá
provozní hladina jezera cíleně udržuje v souladu se závěry
vodohospodářské bilance na kótě 199,0 m n. m.
s
povoleným
rozpětím
± 5 cm, což by mělo

image
Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 36
vést k vyplnění volných půdních pórů vodou a k následné kolmataci půdního pokryvu
vlivem sedimentace suspendovaných látek
a tím
i
k
setrvalé stabilizaci hladiny
jezera.
Důvodem takového opatření je předpoklad, že k vyšším ztrátám vody dochází pouze při
intenzivním zvyšování zakleslé vodní hladiny v důsledku zvýšené saturace břehových
partií jezera.
5.3.
Současná vodohospodářská
situace
Jezero
Most se nachází ve zbytkové jámě bývalého lomu
Ležáky-Most,
která je
zahloubená oproti okolnímu terénu, což znemožňuje gravitační odtok z jezera. Jediným
vodním tokem v okolí jezera je řeka Bílina, která protéká jihozápadním okraji zbytkové
jámy. Řeka protéká umělým korytem, které bylo vybudováno v rámci tzv. Mosteckého
koridoru inženýrských sítí. Koryto je zde vedeno v nadmořské výšce 228 až 230 m, tj. asi
30 m nad hladinou jezera Most. Voda z
řeky Bíliny se však do jezera neodebírá. Jezero je
dotováno pouze srážkovými vodami z vlastního povodí, které má rozlohu asi 10,4 km
2
, tj.
asi trojnásobek rozlohy jezera.
Obrázek
14.
Vodohospodářská situace jezera
Most

image
Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 37
Jezero Most
má vodní
hladinu
v nadmořské výšce
199 m n. m., rozlohu 308,05 ha
a maximální hloubku 75 m. Objem jezera je 67,6
miliónu m
3
. Z
hloubkového profilu jezera
lze odvodit, že objem vody v epilimniu, tj. povrchové vrstvě jezera do hloubky cca
5 m
představuje asi
14,6 mil. m
3
. V
dalších
10
metrech vodních sloupce, která při letní
stratifikaci reprezentuje
maximální rozsah
metalimnia, se
nachází asi
22,4 mil. m
3
vody.
Nejhlubší vrstvy vody, odpovídající přibližně hypolimniu, obsahují asi
30,6 mil. m
3
, tj.
necelou polovinu objemu jezera.
Obrázek
15.
Batymetrická mapa
jezera Most

Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 38
Obrázek
16.
Čára zatopených objemů jezera
Most
Jezero je dotováno přítokem vod ze soustavy příkopů v okolí jezera, tj. původní
zbytkové
jámy,
vnitřní výsypky a výsypky
Střimice. Původní
zdroj napouštění je
v
současné době využíván
k
průběžnému doplňování vody do jezera, jehož hydrologická
bilance se zatím jeví jako deficitní. V nedávné době byly zahájeny stavební práce na
biotechnologické čistírně důlních vod čerpaných na ČS MR 1, které by po vyčištění měly
být používány namísto čerpaných vod z
Ohře.
130
135
140
145
150
155
160
165
170
175
180
185
190
195
200
0,0
5,0
10,0
15,0
20,0
25,0
30,0
35,0
40,0
45,0
50,0
55,0
60,0
65,0
70,0
nadmořská výška [m n. m.]
objem vody [mil. m
3
]
hladina stálého nadržení
hypolimnion
30,6 mil. m
3
45 % objemu jezera
metalimnion
22,4 mil. m
3
33 % objemu jezera
eplimnion
14,6 mil. m
3
22 % objemu jezera
hladina stálého nadržení
hloubka 5 m
hloubka 15 m

image
Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 39
Obrázek
17.
Jezero Most
Jezero Most
a přilehlé pozemky jsou ve vlastnictví České republiky, právo
hospodařit vykonává Palivový kombinát Ústí, s. p., který je rovněž osobou odpovědnou za
provoz vodohospodářské
soustavy jezera
v rámci ověřování parametrů vodohospodářské
soustavy.
Jezero Most se stále nachází v původním dobývacím prostoru, tj. v území, ve
kterém je vykonávána hornická činnost a na celém území platí zákaz vstupu. Jezero Most
není veřejně
přístupné.
5.4.
Metodika sledování
Kvalita
povrchových vod jezera Most je sledována v souladu s
„Manipulačním
řádem
pro ověřování vodohospodářské soustavy jezera Most“ (
revize č. 2 –
23. 11. 2014
),
který
byl
schválen
rozhodnutím
Krajského
úřadu
Ústeckého
kraje
č.
j.
4308/ZPZ/2014/MŘ ze dne 22.
12.
2014, na dvou monitorovacích místech,
označených jako JM 2 a JM 3. V období 2008 až 2014, kdy probíhalo napouštění jezera, se
monitorovalo ještě na odběrném místě JM 1, které se nacházelo v uklidňovací nádrži
u
koncové regulační šachty přivaděče z
PVN.

image
Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 40
Obrázek
18.
Odběrná místa na jezeře
Most
V období od dubna do listopadu
se
provádí měsíční sledování kvality v jezeře.
V
zimním období se odběry vody provádí v měsíci
únoru. Kvalita vody se sleduje ve
vertikálním profilu po 5
m.
V
měsíčním intervalu se sledují základní kvalitativní
ukazatele,
které
charakterizují kyslíkový režim (rozpuštěný kyslík, BSK
5
, CHSK
Cr
), obsah živin (celkový
fosfor,
dusičnanový, dusitanový,
amoniakální a organický dusík), základní
fyzikálně-
chemické
vlastnosti
(teplota, pH, vodivost, nerozpuštěné látky, rozpuštěné látky, sírany,
uhličitany, hydrogenuhličitany, sodík, draslík), biologickou kvalitu
(chlorofyl-a,
zooplankton, fytoplankton) a
bakteriologické znečištění (koliformní bakterie, fekální
koliformní bakterie, enterokoky,
salmonela).
Bakteriologické znečištění
se sleduje ve
vertikálním profilu ve třech úrovních – hladina, střední hloubka a 1 m nade
dnem.
Zooplankton a fytoplankton se sleduje
na hladině.
V
pololetním intervalu se ve vertikálním profilu sledují další ukazatele (chloridy,
železo, mangan, vápník, hořčík a rtuť), a to ve třech úrovních – hladina, střední hloubka a

Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 41
1 m nade dnem, a saprobní index biosestonu a makrozoobentosu (1 vzorek v litorálu
jezera).
V
ročním intervalu se pak sleduje obsah těžkých kovů (měď, kadmium, chrom, nikl,
olovo, zinek, arsen a hliník) a organické znečištění (PCB, organochlorované
pesticidy).
Hodnoty
se sledují ve vertikálním profilu opět pouze
ve
třech úrovních – hladina, střední
hloubka a 1 m nade dnem.
5.5.
Charakteristika zdrojů vody využívané k zatápění a vývoje kvalitativních
ukazatelů v průběhu zatápění
5.5.1.
Základní charakteristika zdrojů napouštěcí vody a přítoků
Jezero Most
bylo zatápěno výlučně
čerpanou vodou z
Ohře prostřednictvím
PVN.
Přehled množství akumulovaných vod od začátku do konce zatápění uvádí
Tabulka 5.
V
tabulce jsou pro přehlednost uvedeny i objemy vod, které do jezera byly dopouštěny i
po dosažení cílové kóty hladiny jezera, a to za účelem doplňování ročních ztrát vody.
Tabulka 5.
Akumulace vody ve zbytkové jámě lomu
Ležáky-Most
období
odběr z PVN [m
3
]
poznámka
rok 2008
3 458 713
rok 2009
22 353 709
rok 2010
22 150 055
rok 2011
18 108 037
rok 2012
3 738 786
celkem 2008
2012
69 809 300
ukončení napouštění dle původní bilance
rok 2013
330 000
dopuštění pro přechodné období
rok 2014
5 000 000
napouštění dle upřesněné bilance
celkem 2008
2014
75 139 300
rok 2015
1 205 181
doplňování ročních ztrát
rok 2016
705 297
doplňování ročních ztrát
rok 2017
1 098 917
doplňování ročních ztrát
rok 2018
1 674 332
doplňování ročních ztrát
5.5.2.
Hodnocení dlouhodobého vývoje ukazatelů kvality vody
PVN
profil JM1
Přítok z PVN byl vzorkován jen v obdobích s průtokem vody. Napouštění jezera
probíhalo více méně nepřetržitě od konce října 2008 do konce června 2012 (celkem
69,8 mil. m
3
). Během května a června 2013 bylo dopuštěno 0,3 mil. m
3
(1 vzorek) a
v
květnu až září 2014 dalších 5 mil. m
3
vody (4 vzorky). V přítoku z PVN se dají během

Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 42
napouštění jezera u jednotlivých ukazatelů pozorovat jen nevýznamné trendy, které
mohly být ovlivněny pěti časově vzdálenými hodnotami z let 2013 a 2014. Je tedy možno
při hodnocení kvality vody v přítoku časový vývoj ukazatelů zanedbat a vycházet jen
z
průměrných hodnot za celé období sledování. Ty uvádí
Tabulka 6.
V přítoku nebyly sledovány všechny ukazatele sledované v jezeře. Pro hodnocení
vývoje v jezeře nejvíc chybí chlorofyl a mikrobiologické ukazatele v napouštěcím kanálu.
Tabulka 6.
Vybrané ukazatele čerpané vody z Ohře (PVN) pro zatápění
lomu Ležáky-Most
Ukazatel
jednotka
průměr hodnot za
období
2008
2014
NEK
% NEK
rozp. kyslík
mg/l
10,6
9
teplota
°C
10,3
29
vodivost
mS/m
38,0
BSK
5
mg/l
0,92
4
24,2 %
CHSK
Cr
mg/l
14,3
26
54,9 %
sírany
mg/l
85,2
200
42,6 %
amoniakální dusík
mg/l
0,028
0,23
12,2 %
dusitanový dusík
mg/l
0,008
dusičnanový dusík
mg/l
2,01
5,4
37,2 %
fosfor celkový
mg/l
0,031
0,15
20,8 %
rozpuštěné látky
mg/l
250,6
750
33,4 %
nerozpuštěné látky
mg/l
3,7
20
18,4 %
pH
7,7
5-9
chloridy
mg/l
24,7
150
16,5 %
železo celkové
mg/l
0,22
1,00
21,9 %
mangan celkový
mg/l
0,107
0,3
35,7 %
vápník
mg/l
27,9
190
14,7 %
hořčík
mg/l
9,7
120,0
8,1 %
kadmium
µg/l
0,039
0,08
48,1 %
chrom
µg/l
0,75
18,0
4,2 %
olovo
µg/l
0,57
14,0
4,1 %
rtuť
µg/l
0,041
0,07
58,7 %
Všechny v přítoku sledované ukazatele vyhověly platným limitům podle aktuálně
platného nařízení vlády. S výjimkou dichromanové oxidovatelnosti
(55
%) průměr
žádného dalšího ukazatele nepřekročil 50 % limitu. Z tohoto hlediska voda použitá pro
řízené napouštění jezera Most byla v pořádku a není nutné jednotlivé ukazatele detailněji
analyzovat.

Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 43
Přítoky ze svahů lomu
Kvalita
povrchových vod přitékajících do jezera Most z příkopového systému
v
povodí jezera je sledována v souladu s
„Manipulačním řádem
pro ověřování
vodohospodářské soustavy jezera Most“ (
revize č. 2 –
23. 11. 2014
), který byl schválen
rozhodnutím Krajského úřadu Ústeckého kraje č.
j. 4308/ZPZ/2014/MŘ
ze dne
22. 12.
2014, na několika monitorovacích místech, označených jako JM 4, JM 5, JM 8, JM 9
a JM 13. Odběrné
místo JM 13
bylo
nahrazeno monitoringem vod ve vrtech s označením
MS 30 a MS 31,
jelikož se tyto vrty nachází v těsné blízkosti odběrného místa JM
13.
Nově
je sledována kvalita vody na odběrném místě
JM 16,
pokud je zde zastižen přítok
vody do
jezera Most,
a odběrných místech JM 17, JM 18 a JM 19, které vznikly v místech vyústění
rekonstruovaného odvodňovacího systému v
oblasti SZ svahů.
Odběrná místa jsou
znázorněna v přehledné mapové situaci jezera Most, která je v příloze.
V
měsíčním intervalu se sledují následující kvalitativní
ukazatele: teplota vody,
vodivost, pH, rozpuštěný kyslík, jednotlivé formy dusíku (dusičnanový, dusitanový,
amoniakální, organický),
BSK
5
, CHSK
Cr
,
bakteriologické znečištění (koliformní bakterie,
fekální koliformní bakterie, enterokoky),
chlorofyl-a, ZNK, KNK, NL
105
, RL
105
, RL
550
, SO
4
,
Mn, Na, K, P
c
.
Jedenkrát
za
čtvrtletí se sledují
Cl, Fe, Ca, Mg;
jedenkrát za pololetí
Cd, Cr,
Pb, Hg a v
ročním intervalu pak
Cu, Ni, Zn, As, Al
,
TOC, PAU, PCB, organochlorované
pesticidy a salmonela.
Vzorky se odebírají pouze, pokud v přítoku teče voda.
Rovněž v případě monitoringu příkopového systému došlo na přelomu května a
června 2015 ke změně dodavatele, stejně jako u monitoringu vlastního jezera. Do května
provádělo monitoring přítoků Povodí Ohře, s. p., od června pak společnost RMT VZ, a. s.
Od června 2017 provádí monitoring v
profilech JM
17, 18 a 19 opět Povodí Ohře, s. p.

image
Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 44
Obrázek
19.
Odběrná místa příkopového systému
jezera Most
Kvalita vody na všech odběrných místech vykazuje vysokou koncentraci v celé
řadě sledovaných ukazatelů. Zatímco v případě vysokého obsahu iontů (RL, sírany,
vápník, hořčík) je charakter vody ve všech odběrných místech víceméně obdobný, v jiných
ukazatelích se od sebe jednotlivá místa odlišují, například ve formě převažující
formy
dusíku
(dusičnanový v
profilu
JM 8, JM 9 a JM 19
vs. amoniakální v
profilech
JM 4 a JM 5
).
Trvale
nízkým pH
(hodnoty kolem 3,5) se vyznačuje pouze profil
JM 5
. Profily
JM 8 a JM 9
vykazují přijatelné hodnoty
železa a manganu
, v profilech
JM 4, JM 5, JM 17
byly
zaznamenány zvýšené obsahy těchto ukazatelů. Co se týká obsahu
těžkých kovů
, byly
v
říjnovém odběru zjištěny zvýšené hodnoty
toxických kovů
(kadmia, rtuti, niklu, zinku) a
hliníku
v profilu JM 5. V profilech
JM 5
,
JM 8, JM 9
a
JM 16
byly ve sledovaném období
zaznamenány zvýšené obsahy
koliformních baktérií
, které indikují fekální znečištění.
Jelikož však nebyl současně zaznamenán i zvýšený obsah fekálních streptokoků
(
Escherichia coli
), jde pravděpodobně o sekundární kontaminaci či důsledek vysokého
obsahu živin.

Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 45
Nejdéle sledovaným místem je
profil JM
5, kde se kvalita povrchové vody sleduje
od listopadu 2008, tedy od počátku napouštění. Proto je tento profil nejvhodnější pro
hodnocení
vývojových trendů v kvalitě vody v příkopovém systému. V následující tabulce
(Tabulka 7)
je uvedený přehled průměrných ročních hodnot vybraných ukazatelů pro
období 2009 až 2018. Je patrné, že většina problematických ukazatelů vykazuje setrvalý
stav. Pouze
u některých problematických ukazatelů je patrný určitý trend zlepšování
kvality,
jedná se o amoniakální dusík, celkové železo, celkový mangan a podle výsledků
z
roku 2016 i kadmium, u které byla však v roce 2018 zaznamenána opět vyšší hodnota.
Ke zlepšení došlo i u dalších ukazatelů
(CHSK
Cr
, nerozpuštěné látky), které však
nepřekračují směrné hodnoty. Průměry za rok 2018 jsou však ovlivněny menším počtem
odběrů (z důvodu sucha) a excesními hodnotami (např. rozpuštěné látky v listopadovém
odběru).
Tabulka 7.
Vývoj
vybraných
ukazatelů v
profilu JM 5
2009
2010
2011
2012
2013
2014
2015
2016
2017
2018
N
celk
mg/l
4,6
4,6
5,4
5,0
rozp. O
2
ter
mg/l
9,3
10,0
9,7
9,4
9,8
9,8
9,7
10,7
10,5
9,6
vodivost 25
mS/m
287
309
265
270
257
283
266
209
217
315
pH ter
3,2
3,8
3,3
3,4
3,4
3,4
3,2
3,4
3,5
3,4
CHSK
Cr
mg/l
20,3
21,9
18,9
18,4
18,2
18,6
14,9
15
11
19
BSK
5
mg/l
1,0
0,7
0,9
0,6
0,6
0,4
1,1
1,4
1,5
1,6
RL
105
mg/l
2 745 3 136 2 517 2 533 2 373 2 725 2 772 2 891
2 768 3 120
NL
105
mg/l
22,9
94,7
6,8
7,9
5,7
2,5
4,3
3,2
10,8
29,4
N-NH
4
mg/l
5,8
5,8
5,2
3,8
3,7
3,8
4,8
3,4
3,8
3,9
P
celk
mg/l
0,02
0,03
0,02
0,02
0,02
0,01
0,02
0,04
0,03
0,02
SO
4
mg/l
1 882 1 962 1 700 1 650 1 518 1 783 1 811 1 820
1 903 1 968
Mn
mg/l
17,4
15,9
16,8
13,8
12,6
14,8
14,5
14,0
13,1
14,1
Fe
mg/l
16,7
9,8
11,4
5,2
4,6
4,7
8,1
4,5
2,9
2,8
Ca
mg/l
282
325
224
295
258
305
353
333
324
339
Mg
mg/l
112
155
84
114
111
139
153
142
138
150
Cd
µg/l
0,9
1,1
3,8
1,3
1,1
1,0
1,3
0,1
1,1
Cr
µg/l
10
6
169
3
2
3
2
2,5
2,5
Hg
µg/l
0,03
0,03
0,03
0,05
0,03
0,03
0,03
0,02
0,06
Pb
µg/l
0,8
1,4
63,6
0,5
0,3
0,3
1,9
1,9
Ni
µg/l
202
136
126
Zn
µg/l
383
301
298
As
µg/l
3
1,5
Al
µg/l
17,6
11,9
13,2
Cu
µg/l
3
3

Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 46
V
další tabulce
(Tabulka 8)
je uvedený přehled průměrných ročních hodnot
vybraných ukazatelů pro období 2011 až 2018
v profilu JM 4
. Jejich vývoj je obdobný jako
v profilu JM 5. Určitý trend
zlepšování kvality je patrný
u
amoniakálního dusíku,
celkového železa a celkového manganu, i když v letech 2017 a 2018 byly u amoniakálního
dusíku a manganu zaznamenány zvýšené hodnoty překračující přípustný roční průměr.
Průměry roku 2018 mohou být opět ovlivněny malým počtem odběrů z důvodu sucha.
Tabulka 8.
Vývoj
vybraných
ukazatelů v
profilu JM 4
2011
2012
2013
2014
2015
2016
2017
2018
vodivost 25
mS/m
328
315
145
270
199
230
266
318
pH ter
8,2
8,2
8,3
8,3
8,1
8,0
8,5
8,1
CHSK
Cr
mg/l
25,5
24,5
19,8
25,3
20,5
26
27
26
BSK
5
mg/l
2,0
1,9
1,2
1,4
1,8
1,7
2,5
2,7
RL
105
mg/l
3 338
3 043
2 338
3 294
2 428
2 799
2 580
3 220
NL
105
mg/l
198,5
151,3
14,5
18,0
71,0
12,3
25,0
40,5
N-NH
4
mg/l
1,2
1,3
0,2
0,6
0,2
0,2
0,49
0,59
SO
4
mg/l
1 950
1 750
1 223
1 882
1 463
1 710
1 585
1 807
Mn
mg/l
1,3
1,3
0,4
0,8
0,1
0,1
0,33
0,48
Fe
mg/l
6,0
9,3
0,1
0,3
0,3
0,5
1,5
Ca
mg/l
341
337
279
369
252
354
392
Mg
mg/l
276
292
175
237
94
221
314
Cd
µg/l
0,03
0,1
0,03
0,03
1,5
0,05
1,5
Cr
µg/l
0,3
4,3
0,3
0,4
15
14
Hg
µg/l
0,02
0,02
0,01
0,01
0,05
0,02
Pb
µg/l
0,3
5,7
0,3
0,5
2,5
1,3
V
profilech JM 8 a JM 9, kde se kvalita vody sleduje rovněž od roku 2011, lze rovněž
pozorovat víceméně setrvalý stav u ukazatelů, které se jeví jako problematické. Lze pouze
zmínit pozorovatelný trend snižování koncentrace celkového dusíku.
Řada ukazatelů v příkopech měla ve sledovaném období rozkolísané hodnoty kvůli
probíhajícím terénním pracím, což nelze považovat za trvalou vlastnost. Pozitivní
vlastností vody z vlastního povodí jezera je především nízká koncentrace fosforu a lehce
rozložitelných organických látek. Dočasně jsou nepříznivé zvýšené koncentrace
některých sloučenin dusíku, které však poměrně rychle klesají. Koncentrace některých
kovů byly extrémně vysoké. Převažuje však jejich pokles, nehrozí nežádoucí růst jejich
koncentrací v jezeře vzhledem k vlastnostem vody v jezeře. Nepříznivé je nízké pH

Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 47
v
příkopu JM 5, které však podstatně neovlivňuje průměrnou kvalitu přítokových vod, kde
pH je mírně alkalické. Nepříznivá je vysoká koncentrace rozpuštěných látek, která přes
jejich významný očekávaný pokles povede k nežádoucímu růstu jejich koncentrací
v
jezeře, které je bezodtoké a převažuje v něm vysoce odpar nad srážkami.
Vzhledem k probíhajícímu a v budoucnu očekávanému vývoji sledovaných
ukazatelů a k procesům probíhajícím v jezeře nehrozí nepříznivé ovlivnění kvality vody
v
jezeře
a není
tudíž ekonomicky zdůvodněné a účelné realizovat technická opatření,
jejichž cílem by bylo upravovat hodnoty
těchto
ukazatelů, které se během několika desítek
let samovolně upraví a současně nemají nepříznivý vliv na jezero.
Kvalitu
vody v jezeře je
možno považovat za ustálenou
a
žádné velké změny
v
horizontu příštího století
by
u
většiny sledovaných ukazatelů již neměly nastat.
5.6.
Hodnocení kvalitativních ukazatelů akumulované vody ve zbytkové jámě
v
průběhu řízeného zatápění
Na rozdíl od přítoku, v jezeře probíhal poměrně složitý vývoj takřka u všech
sledovaných ukazatelů. Vedle časových rozdílů se obvykle projevovaly významné rozdíly
i ve vertikálním profilu. V následujícím textu je charakterizován vývoj jednotlivých
ukazatelů. Hodnocení je provedeno na základě údajů z profilu JM2, protože je
kompletnější než souběžně vzorkovaný profil JM3 a v rámci jednotlivých ukazatelů
existuje mezi odpovídajícími hodnotami (termín a hloubka) zpravidla vysoká korelace.
Slabá korelace až nezávislost je pouze u ukazatelů, jejichž hodnoty se pohybovaly nízko
nad mezí stanovitelnosti.
V
doprovodných grafech jsou vyneseny hodnoty ze
4
vzorkovaných hloubek –
hladina 0 m (epilimnion), 10 m (metalimnion), 30 m
(hypolimnion), a 60 m (dno). V grafech jsou
zobrazeny veškeré zjištěné hodnoty
v
podobě
spojitých čar.
V
případě ukazatelů, které byly sledovány v
profilu JM 1, jsou v grafech
vyneseny rovněž hodnoty tohoto profilu, který byl monitorován do roku 2014. Do všech
grafů je také vynesena hodnota normy environmentální kvality podle nařízení vlády,
pokud je pro daný ukazatel stanovena.
V hodnoceném
období 2008 až 2018 však bylo
nařízení vlády novelizováno.
Koncentrace rozpuštěného kyslíku
je významná pro oživení jezera i pro řadu
fyzikálně chemických procesů probíhajících ve vodním sloupci i v sedimentu. V delším
časovém měřítku je nezávislá na jeho koncentraci v přítocích. Kyslík se dostává do vody
ze vzduchu a částečně produkcí fytoplanktonu v procesu fotosyntézy. Je spotřebováván

Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 48
při dýchání vodních organismů, na mineralizaci organických látek i oxidaci některých
anorganických látek. Z hlediska kvality vody v jezeře je optimální stav, kdy vytrvávají
poměrně vysoké koncentrace rozpuštěného kyslíku v celém vodním sloupci a ani u dna
jeho koncentrace neklesá pod cca 3 mg/l. Molekuly kyslíku jsou ve vodě málo pohyblivé,
proto transport kyslíku je závislý na pohybu vodních mas.
Obrázek
20.
Jezero Most
– vývoj rozpuštěného kyslíku ve vybraných hloubkách
V
jezeře byly zaznamenány koncentrace kyslíku od 0 do téměř 16 mg/l
(viz
Obrázek
20),
přičemž úroveň hlavního podílu hodnot se postupně zvyšovala z cca 8 na
více než 10 mg/l a nízkých hodnot zejména v posledních dvou letech napouštění silně
ubylo a od poloviny roku 2014 zcela vymizely.
Pro vysvětlení proběhlého vývoje je třeba
vertikální profil rozdělit na spodní vrstvu vody pod 145,12 m n. m. a horní vrstvu
oddělené
chemoklinou.
Koncentrace rozpuštěného kyslíku v horní vrstvě kolísala podle teploty vody, která
rozpustnost kyslíku výrazně ovlivňuje: ve studené vodě je větší, v teplé vodě menší. Proto
nejvyšší hodnoty byly naměřeny vždy začátkem kalendářního roku a nejnižší v létě. Na
začátku jara byla koncentrace kyslíku od hladiny až do určité hloubky (postupně růst z 15
0
2
4
6
8
10
12
14
16
18
1.7.08
1.7.09
1.7.10
1.7.11
1.7.12
1.7.13
1.7.14
1.7.15
1.7.16
1.7.17
1.7.18
mg/l
JM 1
JM 2 - 0 m
JM 2 - 10 m
JM 2 - 30 m
JM 2 - 60 m
nařízení vlády

Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 49
na 55 m) téměř konstantní, v závislosti na hloubce jarního promíchání vodního sloupce.
V průběhu roku ve větších hloubkách koncentrace postupně klesala, více směrem ke dnu.
Spodní vrstva měla na konci roku 2008 při výchozí koncentraci kyslíku cca
11,5
mg/l zásobu, která se v následujícím období nedoplňovala přísunem kyslíku od
hladiny. Koncentrace kyslíku proto plynule klesala až na nulové hodnoty od konce roku
2009. Tento stav se udržel s mírným kolísáním až do jara 2014, kdy došlo k výraznému
nárůstu. Koncentrace kyslíku v červnovém odběru dosáhla dokonce 8,6 mg/l. Takový
výrazný nárůst se zdá být nepravděpodobný. Dá se však dobře vysvětlit teplotní cirkulací
vody za situace, kdy koncentrací solí způsobené rozdíly v hustotě vody (chemoklina) jsou
už dostatečně malé, takže teplejší voda z větší hloubky stoupá nahoru. Od dubna 2014 (po
skončení jarní cirkulace vody) do června poklesla v hloubce 60 m teplota vody z 5,5 na
3,5
°C a vyrovnala se tak s teplotou výše ležících vrstev. Současně vodivost celého vodního
sloupce narostla z 57,0 na 60,1 mS/m v
důsledku zamíchání s níže ležící vodou. V rámci
této hloubkově omezené cirkulace umožněné vymizením nebo poklesem úrovně
chemokliny došlo k transportu kyslíku z vyšších vrstev do hloubky 60 m. Měření
z
následujících 6 měsíců potvrdila trvalost změněného stavu. Ve vrstvě v rozmezí
nadmořských výšek 150 až 155
m n.
m., kde převažovala vždy voda napuštěná z PVN, se
dá pozorovat podobné kolísání koncentrace kyslíku jako uprostřed vodního sloupce, kdy
největší koncentrace jsou na konci jarní cirkulace a klesají do vyvrcholení podzimní
cirkulace. Ve vrstvě 140 až 145 m n. m. (zpravidla předposlední vzorkovaná hloubka) se
během napouštění jezera takové kolísání koncentrace kyslíku nevyskytovalo.
Koncentrace kyslíku z původních vysokých hodnot v říjnu 2008 rychle klesala na nulu na
konci roku 2009 a další dva roky se na této úrovni udržela. Od začátku roku 2012 však
plynule narůstala i během letních období až do konce roku 2013. Během jarní cirkulace
2014 se už míchal celý vodní sloupec od hladiny po cca 140 m n. m. a v následujícím
období nastal ve vrstvě 140 až 145 m n. m. identický pokles koncentrace kyslíku jako ve
vyšších vrstvách hypolimnia. Stejný pokles byl v druhé polovině roku 2014 zjištěn i
v hloubce 60 m.
Koncentrace
kyslíku blízké
nule
se vyskytovaly skutečně jen pod úrovní 146 m
n.
m. a během napouštění se horní úroveň bezkyslíkaté zóny postupně snižovala. Stav, kdy
i u
dna koncentrace rozpuštěného kyslíku neklesá pod cca 3 mg/l, je pro kvalitu vody
v
jezeře velmi významný, protože brání uvolňování ze sedimentu většiny kovů i fosforu.

Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 50
V letech 2009 až 2011 vznikal v letním období v hloubce cca 10 m deficit kyslíku
(koncentrace nižší než odpovídá 100 % nasycení v závislosti na teplotě a zde také nižší
než ve vyšších i hlubších vrstvách vody), který se během léta prohluboval (v září
koncentrace 2,5
5
mg/l). Problém
byl
ve studii z roku 2011
vysvětlen
přísunem velkého
množství organických látek z přítoku během rychlého napouštění a
byl predikován
zánik
tohoto efektu
po napuštění. Deficit byl v souladu s předpovědí v roce 2012 po ukončení
přítoku z PVN menší (pokles na 6,9 mg/l začátkem října) a v roce 2013 se už neopakoval.
Popsaný jev souvisel i s výraznějším gradientem hustoty vody rostoucí směrem ke dnu
v
důsledku větší koncentrace rozpuštěných solí způsobujícím pomalejší sedimentaci
organických částic a tím větší spotřebu na jejich mineralizaci v relativně teplejším
metalimniu. V
současnosti je koncentrace solí do hloubky cca 60 m vyrovnaná a tudíž i
pád organického detritu metalimniem rychlejší.
Teplota vody
rozhoduje o intenzitě biologických procesů a má přímý vliv i na
rychlost chemických reakcí. Teplota vody mění hustotu vody a ovlivňuje tak procesy
míchání vodního sloupce nebo vznik stratifikace vody. Sezónní vývoj teploty vody
v
hlubokých jezerech v mírném pásu má zákonitý průběh. Ten však byl významně
ovlivněn změnami kvality vody v průběhu napouštění.
Hustota vody je nejvyšší při cca 4 °C. Při nižší i vyšší teplotě je hustota menší, voda
je lehčí. Ve vodním sloupci se voda uspořádává tak, že její hustota ode dna k hladině klesá.
Na přelomu zimy a jara při teplotě blízké 4 °C je v jezerech větrem promícháván celý vodní
sloupec
– jarní cirkulace. Obvykle během dubna přesáhne teplota u hladiny cca 7 °C a
začíná se vytvářet letní stratifikace. V důsledku proměnlivosti počasí může docházet ke
zvratům a cirkulace se může v určitém rozsahu obnovit. Začátkem června bývá
stratifikace dovršena vytvořením cca 5 m silné horní vrstvy (epilimnion) denně
promíchávané v důsledku změn teploty vzduchu během 24 hodinového cyklu za
spolupůsobení větru. Pokud nedochází k rychlým změnám průměrné denní teploty, je tato
vrstva teplotně i chemickým složením homogenní. Pod epilimniem leží střední vrstva
(metalimnion, skočná vrstva), kde dochází k rychlému poklesu teploty (více než cca
0,5
°C/ m hloubky). Metalimnion končí v hloubce, kde teplota dosáhne 5 – 6 °C. Pod ním
leží dolní vrstva (hypolimnion), kde teplota směrem ke dnu jen velmi mírně klesá a u dna
by měla být celoročně teplota 4 °C. Zatímco metalimnion je během období stratifikace
v
částečném kontaktu s epilimniem a dochází v něm k částečnému přenosu tepla (tloušťka
metalimnia během letní stagnace o několik m narůstá), hypolimnion je od kontaktu

Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 51
s
epilimniem a ovzduším dokonale odděleno. S nastupujícím ochlazením od poloviny
srpna se epilimnion systematicky ochlazuje a jeho dolní okraj postupuje podle teploty
postupně dolů. Tloušťka epilimnia během podzimu roste, až postupně zanikne
metalimnion a klesá horní hranice hypolimnia. V jezerech hlubokých jako jezero Most
dojde k úplnému zániku hypolimnia až během prosince a nastoupí podzimní cirkulace
vody. Po dalším poklesu teploty ovzduší poklesne i teplota vody v hladinové vrstvě
výrazně pod 4 °C. Tato lehčí voda se již nezamíchává do hloubky, zůstává plavat u hladiny
a postupně dojde k zamrznutí a zimní stratifikaci. Po jarním tání nastoupí opět jarní
cirkulace a roční cyklus se tím uzavře. Pokud dojde k zámrzu hladiny pozdě nebo dokonce
vůbec, podzimní cirkulace může plynule přecházet do jarní a vodní sloupec se může
ochladit třeba i pod 1 °C. Teplota hypolimnia závisí podstatně na průběhu jarního počasí.
Pokud nastoupí rychle stratifikace, může podchlazení hypolimnia pod 4 °C přetrvávat celé
následující teplé roční období.
Trvá-li
jarní cirkulace dostatečně dlouho a teploty rostou
pozvolna, může teplota hypolimnia až do dna přesáhnout i 5 °C. Čím déle trvá jarní
cirkulace, tím více kyslíku se transportuje od hladiny ke dnu a tím vyšší je jeho
koncentrace a zásoba v hypolimniu na začátku letní stagnace. To významně ovlivňuje
vývoj jezera v následujícím ročním období.
Popsaný roční cyklus vývoje teploty vody byl během napouštění jezera Most
značně modifikován. Před začátkem řízeného napouštění se takto ideálně malé jezero na
dně lomu chovalo, jen mu prakticky chybělo hypolimnion kvůli malé hloubce. Po zahájení
napouštění během října 2008 přitékala z PVN voda s desetkrát nižší koncentrací solí a
tedy i podstatně menší hustotou. Napuštěná voda zůstala plavat na původní vodě
z
vlastního povodí, která v té době měla teplotu 9 °C zřejmě v celé vrstvě. Tato teplota se
ve spodní vrstvě udržela až do jara 2011, kdy teprve začala pozvolna klesat až na 5,6 °C
v
březnu 2014. Během následujícího čtvrtletí došlo k rychlému poklesu na 3,5 °C a
vyrovnání
s teplotou vody v přilehlé části vrchní vrstvy. Na konci
roku 2014
se tak teplotní
chování jezera přinejmenším v horních 60 m vodního sloupce sjednotilo (viz Obrázek
21)
a obnovilo se ideální jezerní schéma.

Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 52
Obrázek
21.
Jezero Most
– vývoj teploty vody ve vybraných hloubkách
Ani horní vrstva vody nad úrovní 145 m n. m. se dlouho nechovala úplně v souladu
s výše popsaným ideálním ročním chodem teplot, protože se kvůli částečnému
promíchání se spodní vrstvou vytvořil gradient koncentrace rozpuštěných látek, který
bránil dokonalému promíchání této vrstvy během cirkulací v chladném ročním období.
To přetrvávalo přinejmenším do roku 2011. Po jarní cirkulaci byla voda promíchaná
v
roce 2010 do úrovně 154 m n.
m., v r. 2011 do 153 m n. m., v r. 2012 do 148 m n. m., v r.
2013 do 148 m n.
m. a v r. 2014 již do 143 m n. m. Až v roce 2014 po 6 letech od začátku
napouštění jezera se tak začala celá horní vrstva chovat z hlediska ročního chodu teploty
ideálně a výrazně se prolnula se spodní vrstvou. Výsledkem je dosažení stavu, kdy
u
hladiny (epilimnion) teplota vody během roku silně kolísá, v hloubce cca 5 až 15 m se
v
letním období vytváří metalimnion se strmým poklesem teploty a hlouběji
(hypolimnion) je celoročně nízká teplota blízká 4 °C
(Obrázek 22).
Celkově se pozorované teploty pohybovaly mezi 0,1 až
25,2
°C. Během
sledovaného období se průměrná teplota vodního sloupce snížila z cca
10,5 na 6,2
°C.
0,0
5,0
10,0
15,0
20,0
25,0
30,0
1.7.08
1.7.09
1.7.10
1.7.11
1.7.12
1.7.13
1.7.14
1.7.15
1.7.16
1.7.17
1.7.18
°C
JM 1
JM 2 - 0 m
JM 2 - 10 m
JM 2 - 30 m
JM 2 - 60 m
nařízení vlády

Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 53
Obrázek
22.
Jezero Most
teplotní
hloubkové
profily v roce 2015
Koncentraci rozpuštěných látek dobře charakterizuje
vodivost
, která se snadno a
přesně měří i v terénu. Hodnoty vodivosti se pohybovaly v širokém rozpětí od 38,9 do
263 mS/m (viz
Obrázek
23).
Vývoj vertikálního profilu vodivosti se vyvíjel na základě
výše popsaných procesů, kdy na začátku napouštění se navrstvila voda s nízkou vodivostí
0
5
10
15
20
25
0
5
10
15
20
25
30
35
40
45
50
55
60
únor
JM 2
JM 3
0
5
10
15
20
25
0
5
10
15
20
25
30
35
40
45
50
55
60
duben
JM 2
JM 3
0
5
10
15
20
25
0
5
10
15
20
25
30
35
40
45
50
55
60
květen
JM 2
JM 3
0
5
10
15
20
25
0
5
10
15
20
25
30
35
40
45
50
55
60
červen
JM 2
JM 3
0
5
10
15
20
25
0
5
10
15
20
25
30
35
40
45
50
55
60
červenec
JM 2
JM 3
0
5
10
15
20
25
0
5
10
15
20
25
30
35
40
45
50
55
60
srpen
JM 2
JM 3
0
5
10
15
20
25
0
5
10
15
20
25
30
35
40
45
50
55
60
září
JM 2
JM 3
0
5
10
15
20
25
0
5
10
15
20
25
30
35
40
45
50
55
60
říjen
JM 2
JM 3
0
5
10
15
20
25
0
5
10
15
20
25
30
35
40
45
50
55
60
listopad
JM 2
JM 3

Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 54
přitékající z PVN na vodu s vysokou vodivostí již přítomnou na dně lomu. Vodivost pod
kótou 145 m n.m. zvolna během celého období napouštění klesala až k úrovni vodivosti
přítoku. Nad touto kótou byla od začátku voda s nízkou vodivostí, která však vykazovala
narůstající gradient směrem do hloubky. Ten byl zpočátku strmější a postupně klesal.
Gradient vodivosti významně limitoval hloubkový dosah podzimní a jarní cirkulace vody.
Vodivost v celém vodním sloupci se vyrovnala až začátkem roku 2014. Přes naprostou
převahu vody z PVN ve výsledném objemu jezera kvůli velkému rozdílu ve vodivostech
původní a přiteklé vody a kvůli přítoku další vody
z
vlastního povodí rovněž s vysokou
vodivostí dosáhla výsledná hodnota významně vyšší úroveň než v PVN, tj. cca
56,8 mS/m
v
roce 2014. Od ukončení napouštění vodivost mírně, ale setrvale roste až na
současných
63,9 mS/m.
Obrázek
23.
Jezero Most
– vývoj vodivosti ve vybraných hloubkách
Velmi podobný vývoj jako vodivost měla koncentrace
rozpuštěných látek
,
které
se od začátku pohybovaly v širokém rozpětí 250 až 2
400 mg/l (Obrázek 24). Výsledná
koncentrace
po napuštění (rok 2014)
byla 369,6 mg/l.
Od té doby vzrostly na současných
421,6
mg/l. Stejný průběh má několik dalších dobře rozpustných solí, které nejsou
významně ovlivňovány biologickými procesy. Týká se to
sodíku
(Obrázek 25),
rozpětí
0
25
50
75
100
125
150
175
200
225
250
275
1.7.08
1.7.09
1.7.10
1.7.11
1.7.12
1.7.13
1.7.14
1.7.15
1.7.16
1.7.17
1.7.18
mS/m
JM 1
JM 2 - 0 m
JM 2 - 10 m
JM 2 - 30 m
JM 2 - 60 m

Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 55
28
až 180 mg/l, výsledná koncentrace
35,3 mg/l,
současná koncentrace 42,4 mg/l;
draslíku
(Obrázek 26),
rozpětí 3,5 až 44 mg/l, výsledná koncentrace 6,7 mg/l, současná
koncentrace 7,7 mg/l;
vápníku
(Obrázek 27,
rozpětí 28 až 210 mg/l, výsledná
koncentrace 43,0 mg/l,
současná koncentrace
42,6 mg/l;
hořčíku
(Obrázek 28),
rozpětí
11 až 146 mg/l, výsledná koncentrace
19,6 mg/l, současná
koncentrace 23,5 mg/l;
síranů
(Obrázek 29,
rozpětí 92 až 1
500
mg/l, výsledná koncentrace
158,2 mg/l,
současná
koncentrace 175,9 mg/l;
hydrogenuhličitanů
(Obrázek 30),
rozpětí 56 až 160 mg/l,
výsledná koncentrace
97,6 mg/l,
současná koncentrace 104,5
mg/l);
a s nimi související
alkality
(Obrázek 31),
rozpětí 0,92 až 2,56 mmol/l, výsledná hodnota 1,62
mmol/l,
současná hodnota 1,71 mmol/l). Ve všech těchto případech byla koncentrace v původní
retenci na dně lomu a v přítocích z vlastního povodí mnohonásobně vyšší než v přítoku
z PVN.
Obrázek
24.
Jezero Most
– vývoj rozpuštěných látek ve vybraných hloubkách
0
500
1000
1500
2000
2500
1.7.08
1.7.09
1.7.10
1.7.11
1.7.12
1.7.13
1.7.14
1.7.15
1.7.16
1.7.17
1.7.18
mg/l
JM 1
JM 2 - 0 m
JM 2 - 10 m
JM 2 - 30 m
JM 2 - 60 m
nařízení vlády

Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 56
Obrázek
25.
Jezero Most
– vývoj sodíku ve vybraných hloubkách
Obrázek
26.
Jezero Most
– vývoj draslíku ve vybraných hloubkách
0
20
40
60
80
100
120
140
160
180
1.7.08
1.7.09
1.7.10
1.7.11
1.7.12
1.7.13
1.7.14
1.7.15
1.7.16
1.7.17
1.7.18
mg/l
JM 2 - 0 m
JM 2 - 10 m
JM 2 - 30 m
JM 2 - 60 m
0
5
10
15
20
25
30
35
40
45
1.7.08
1.7.09
1.7.10
1.7.11
1.7.12
1.7.13
1.7.14
1.7.15
1.7.16
1.7.17
1.7.18
mg/l
JM 2 - 0 m
JM 2 - 10 m
JM 2 - 30 m
JM 2 - 60 m

Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 57
Obrázek
27.
Jezero Most
– vývoj vápníku ve vybraných hloubkách
Obrázek
28.
Jezero Most
– vývoj hořčíku ve vybraných hloubkách
0
50
100
150
200
250
1.7.08
1.7.09
1.7.10
1.7.11
1.7.12
1.7.13
1.7.14
1.7.15
1.7.16
1.7.17
1.7.18
mg/l
JM 1
JM 2 - 0 m
JM 2 - 10 m
JM 2 - 30 m
JM 2 - 60 m
nařízení vlády
0
20
40
60
80
100
120
140
160
1.7.08
1.7.09
1.7.10
1.7.11
1.7.12
1.7.13
1.7.14
1.7.15
1.7.16
1.7.17
1.7.18
mg/l
JM 1
JM 2 - 0 m
JM 2 - 10 m
JM 2 - 30 m
JM 2 - 60 m
nařízení vlády

Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 58
Obrázek
29.
Jezero Most
– vývoj síranů ve vybraných hloubkách
Obrázek
30.
Jezero Most
– vývoj hydrogenuhličitanů ve vybraných hloubkách
0
200
400
600
800
1000
1200
1400
1600
1.7.08
1.7.09
1.7.10
1.7.11
1.7.12
1.7.13
1.7.14
1.7.15
1.7.16
1.7.17
1.7.18
mg/l
JM 1
JM 2 - 0 m
JM 2 - 10 m
JM 2 - 30 m
JM 2 - 60 m
nařízení vlády
0
20
40
60
80
100
120
140
160
1.7.08
1.7.09
1.7.10
1.7.11
1.7.12
1.7.13
1.7.14
1.7.15
1.7.16
1.7.17
1.7.18
mg/l
JM 2 - 0 m
JM 2 - 10 m
JM 2 - 30 m
JM 2 - 60 m

Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 59
Obrázek
31.
Jezero Most
– vývoj
alkality
ve vybraných hloubkách
Odlišně se vyvíjela koncentrace
chloridů
(Obrázek 32).
V tomto případě je
koncentrace ve všech zdrojích skoro stejná, takže i koncentrace v celém vodním sloupci
jezera po dobu napouštění zůstávala téměř konstantní, a to cca 25 mg/l. Současná
koncentrace je asi 29 mg/l.
0
0,5
1
1,5
2
2,5
3
1.7.08
1.7.09
1.7.10
1.7.11
1.7.12
1.7.13
1.7.14
1.7.15
1.7.16
1.7.17
1.7.18
mg/l
JM 2 - 0 m
JM 2 - 10 m
JM 2 - 30 m
JM 2 - 60 m

Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 60
Obrázek
32.
Jezero Most
– vývoj chloridů ve vybraných hloubkách
Také koncentrace
oxidu uhličitého
, součásti uhličitanového systému, se vyvíjela
odlišně (Obrázek
33).
V tomto případě je to dáno dynamikou v rámci uhličitanového
systému (uhličitany – hydrogenuhličitany – oxid uhličitý a kyselina uhličitá) v závislosti
na pH a především tím, že ve vodě málo pohyblivý oxid uhličitý vzniká při mineralizaci
organických látek a spotřebovává se při fotosyntéze fytoplanktonu a vodní
makrovegetace. Tyto procesy naopak pH významně ovlivňují. Výměna mezi vodou a
vzduchem je méně významná. Koncentrace oxidu uhličitého se pohybovala v rozpětí od
0
do 9,2 mg/l bez zřetelné tendence změny v celém období napouštění jezera. Z obrázku
je zřejmé, že
do roku 2014 koncentrace od hladiny ke dnu rostla:
u hladiny byl průměr
přibližně 1,3 mg/l, ve středu cca 2 mg/l a u dna cca 6,5 mg/l. Tendence změn nejsou
statisticky významné.
Od roku 2015 je koncentrace
oxidu uhličitého
v
celém profilu
vyrovnaná na úrovni 1,5 mg/l.
Koncentrace
uhličitanů
byla
po dobu napouštění téměř ve všech vzorcích nulová.
Pouze v 5 ze 723 vzorků se vyskytla koncentrace 3 mg/l, a to koncem léta v roce 2012
u
hladiny a v hloubce 5 m a jedenkrát koncem léta v roce 2013 u hladiny.
Od roku 2015
jsou zaznamenávány koncentrace kolem 1,5 mg/l, které se v horních 10 m zvyšují až na
maxima kolem 12 mg/l v
hladinové vrstvě v srpnovém a zářijovém odběru.
0
20
40
60
80
100
120
140
1.7.08
1.7.09
1.7.10
1.7.11
1.7.12
1.7.13
1.7.14
1.7.15
1.7.16
1.7.17
1.7.18
mg/l
JM 1
JM 2 - 0 m
JM 2 - 10 m
JM 2 - 30 m
JM 2 - 60 m
nařízení vlády

Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 61
Obrázek
33.
Jezero Most
– vývoj oxidu uhličitého ve vybraných hloubkách
Obrázek
34.
Jezero Most
– vývoj uhličitanů ve vybraných hloubkách
0
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
1.7.08
1.7.09
1.7.10
1.7.11
1.7.12
1.7.13
1.7.14
1.7.15
1.7.16
1.7.17
1.7.18
mg/l
JM 2 - 0 m
JM 2 - 10 m
JM 2 - 30 m
JM 2 - 60 m
0
2
4
6
8
10
12
14
1.7.08
1.7.09
1.7.10
1.7.11
1.7.12
1.7.13
1.7.14
1.7.15
1.7.16
1.7.17
1.7.18
mg/l
JM 2 - 0 m
JM 2 - 10 m
JM 2 - 30 m
JM 2 - 60 m

Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 62
V souladu s koncentrací oxidu uhličitého rostoucí směrem ke dnu byla
reakce
vody (pH)
. Hodnota pH se až na jedno vybočující měření (13.7.2009) pohybovala v mírně
alkalické oblasti mezi 7,2 až 8,7, přičemž průměrná hodnota během napouštění poněkud
vzrostla ze 7,5 na 7,8 (Obrázek 35).
Hodnota pH od hladiny ke dnu klesala, přičemž
u
hladiny a ve středu úroveň pH poněkud rostla a u dna naopak zřetelně klesala. V ročním
průběhu pH u hladiny dost kolísalo (o půl až 1 stupeň během roku). Ve středu vodního
sloupce bylo kolísání menší a u dna bylo pH nejstabilnější. Během podzimní a jarní
cirkulace se rozdíly pH ve vodním sloupci zmenšovaly, největší rozdíl mezi hladinou a
dnem se vytvářel v červenci až září. Podstatná z hlediska kvality vody je především
poměrně vysoká úroveň pH v mírně alkalické oblasti, protože to je spojeno s nízkou
rozpustností většiny kovů a vede k jejich srážení a sedimentaci.
Obrázek
35.
Jezero Most
– vývoj pH ve vybraných hloubkách
Koncentrace
celkového dusíku
a jeho významných forem (Obrázek
36,
Obrázek 37,
Obrázek
38),
se vyvíjela zdánlivě podobně jako u výše uvedených solí. Při
bližším pohledu se však ukážou odlišnosti vyplývající z toho, že jednotlivé formy dusíku
se ve stojatých
vodách účastní řady kvantitativně významných reakcí. Koncentrace
celkového dusíku se na začátku napouštění pohybovala v rozmezí 2,4 až 22,6 mg/l.
4
4,5
5
5,5
6
6,5
7
7,5
8
8,5
9
1.7.08
1.7.09
1.7.10
1.7.11
1.7.12
1.7.13
1.7.14
1.7.15
1.7.16
1.7.17
1.7.18
JM 1
JM 2 - 0 m
JM 2 - 10 m
JM 2 - 30 m
JM 2 - 60 m
pH min
pH max

Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 63
Výsledná koncentrace na konci sledovaného období však ve srovnání s minimem
nestoupla, ale naopak mírně klesla na 1,9 mg/l. To dokládá, že dusík z vodního sloupce
unikal. Za předpokladu jen míchání vody ze zdrojů pro plnění by byla koncentrace
celkového dusíku více než dvojnásobná.
V retenci na dně lomu byla před začátkem napouštění vysoká koncentrace
dusičnanového dusíku
– 21,7 mg/l. Jeho koncentrace v odpovídající spodní vrstvě
následně klesala (Obrázek
36),
avšak mnohem strměji než u jiných solí (viz např. sírany).
Před koncem napouštění zde koncentrace dusičnanového dusíku klesla pod úroveň
v
horní vrstvě vody. Pokles v případě dusičnanů nebyl způsoben jen mícháním s horní
vrstvou, ale také denitrifikací, kdy se původně dusičnanový dusík postupně mění až na
plynný molekulární dusík, který v hydrochemických analýzách není sledován.
Denitrifikace probíhá intenzívně především v anoxickém prostředí, kde je kyslík
z
dusičnanů využíván pro oxidaci jiných látek. Anoxický stav ve spodní vrstvě nastal
během prvního roku napouštění a podílel se na rychlém poklesu koncentrace dusičnanů.
Výsledná koncentrace dusičnanového dusíku je 1,7 mg/l, současná koncentrace 1,2
mg/l.
Obrázek
36.
Jezero Most
– vývoj dusičnanového dusíku ve vybraných hloubkách
0
5
10
15
20
25
1.7.08
1.7.09
1.7.10
1.7.11
1.7.12
1.7.13
1.7.14
1.7.15
1.7.16
1.7.17
1.7.18
mg/l
JM 1
JM 2 - 0 m
JM 2 - 10 m
JM 2 - 30 m
JM 2 - 60 m
nařízení vlády

Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 64
Obrázek 37.
Jezero Most
– vývoj dusitanového dusíku ve vybraných hloubkách
Obrázek
38.
Jezero Most
– vývoj amoniakálního dusíku ve vybraných hloubkách
0
0,05
0,1
0,15
0,2
0,25
0,3
0,35
0,4
0,45
0,5
1.7.08
1.7.09
1.7.10
1.7.11
1.7.12
1.7.13
1.7.14
1.7.15
1.7.16
1.7.17
1.7.18
mg/l
JM 1
JM 2 - 0 m
JM 2 - 10 m
JM 2 - 30 m
JM 2 - 60 m
nařízení vlády
0
0,05
0,1
0,15
0,2
0,25
1.7.08
1.7.09
1.7.10
1.7.11
1.7.12
1.7.13
1.7.14
1.7.15
1.7.16
1.7.17
1.7.18
mg/l
JM 1
JM 2 - 0 m
JM 2 - 10 m
JM 2 - 30 m
JM 2 - 60 m
nařízení vlády

Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 65
Koncentrace
amoniakálního dusíku
byla nízká ve výchozí retenci na dně lomu i
v přítoku z PVN (0,03 mg/l). Totéž se dá říci i o průměrné koncentraci v přítocích
z
vlastního povodí (0,38 mg/l). V jezeře bylo zjištěno rozpětí od 0,01 do 0,14 mg/l, vyšší
koncentrace souvisí s kolísáním v přítoku z PVN (až
0,18 mg/l). Koncentrace
amoniakálního dusíku je snižována odčerpáním fytoplanktonem (je přednostně využíván
při fotosyntéze fytoplanktonu) a významná část uniká do ovzduší při alkalické reakci
vody. Výsledná koncentrace amoniakálního dusíku poklesla na
0,015 mg/l.
Po ukončení
napouštění však koncentrace vzrostla na současných
0,054 mg/l,
což opět souvisí s vyšší
koncentrací této formy dusíku v přítocích z
povodí.
Koncentrace
celkového fosforu
bývají ve srovnání s ostatními anorganickými
látkami velmi nízké, ale přesto jsou významné, protože jde o nejčastěji limitující minerální
živinu ve vnitrozemských vodách. V jezeře byla koncentrace celkového fosforu ve
srovnání s většinou našich vod od začátku nízká (rozpětí 0,005 až 0,06 mg/l, Obrázek
39)
a během napouštění poklesla na cca 0,005 mg/l, tzn. jde jednoznačně o
oligotrofní stav
jezera
. Pokles nastal ve všech vrstvách a výsledná koncentrace na konci napouštění je
zhruba řádově nižší, než kdyby byla jen výsledkem míchání zdrojových vod s různou
koncentrací fosforu. U hladiny byla koncentrace trvale cca dvakrát vyšší než ve středu
vodního sloupce a u dna. To ukazuje, že koncentrace fosforu ve vodním sloupci je závislá
na přísunu z okolí a že uvolňování ze dna jezera je nevýznamné. Ve vodním sloupci
probíhá srážení a sedimentace fosforu. Z dalšího
obrázku
(Obrázek
40),
kde jsou pro lepší
přehlednost vyneseny jen průměrné hodnoty pro celý vodní sloupec je zřetelný vcelku
plynulý pokles během napouštění a zejména stabilizace oligotrofního stavu po přerušení
napouštění v polovině roku 2012 (koncentrace nižší než 0,015 mg/l).

Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 66
Obrázek
39.
Jezero Most
– vývoj celkového fosforu ve vybraných hloubkách
Obrázek
40.
Jezero Most
– vývoj ročních průměrných hodnot celkového fosforu
0
0,02
0,04
0,06
0,08
0,1
0,12
0,14
0,16
0,18
0,2
1.7.08
1.7.09
1.7.10
1.7.11
1.7.12
1.7.13
1.7.14
1.7.15
1.7.16
1.7.17
1.7.18
mg/l
JM 1
JM 2 - 0 m
JM 2 - 10 m
JM 2 - 30 m
JM 2 - 60 m
nařízení vlády
0,000
0,010
0,020
0,030
0,040
0,050
rok 2008
rok 2009
rok 2010
rok 2011
rok 2012
rok 2013
rok 2014
rok 2015
rok 2016
rok 2017
rok 2018
mg/l
JM 1
JM 2 a 3

Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 67
Na území po těžbě uhlí bývají ve vodě pravidelně vysoké koncentrace
železa
i
dalších kovů. Rozpustnost většiny kovů silně stoupá s klesajícím pH a v anoxickém
prostředí. Kyselé prostředí vzniká zpravidla v důsledku oxidace pyritu a příbuzných
sloučenin poté, co se dostanou do kontaktu se vzdušným kyslíkem. V některých územích
(například Německo – Lužice) je to dlouhodobý vážný problém, který se jen s velkými
náklady napravuje. V Podkrušnohoří jsou v uhelném nadloží usazeniny s dostatečně
vysokou koncentrací uhličitanů, takže na výsypkách a svazích lomů je pH v průměru
neutrální až slabě alkalické. Za těchto podmínek pH a v dobře prokysličené vodě
koncentrace železa i většiny dalších kovů pronikavě klesá. To je i případ jezera Most a jeho
vlastního povodí. Koncentrace v jezeře se pohybovaly od 0,015 do 0,12 mg/l
(Obrázek 41),
i když jeho koncentrace
ve
vodě z PVN je několikanásobně
vyšší. Po
přerušení napouštění v polovině roku 2012 poklesla koncentrace železa v celém vodním
sloupci trvale pod mez stanovitelnosti (0,03 mg/l).
Obrázek
41.
Jezero Most
– vývoj celkového železa ve vybraných hloubkách
Vysoké koncentrace železa ve vodách jsou doprovázeny obvykle i vysokými
koncentracemi
manganu
. Rozpustnost manganu je mnohem více než u ostatních kovů
zvýšena v anoxickém prostředí, a to i při poměrně vysokém pH. To vysvětluje i poněkud
0,0
0,1
0,2
0,3
0,4
0,5
0,6
0,7
0,8
0,9
1,0
1.7.08
1.7.09
1.7.10
1.7.11
1.7.12
1.7.13
1.7.14
1.7.15
1.7.16
1.7.17
1.7.18
mg/l
JM 1
JM 2 - 0 m
JM 2 - 10 m
JM 2 - 30 m
JM 2 - 60 m
nařízení vlády

Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 68
zvláštní průběh hodnot stanovených během napouštění v jezeře Most (Obrázek
42).
U
hladiny a ve středu vodního sloupce byla koncentrace manganu trvale pod mezí
stanovitelnosti (0,05 mg/l). Tato
hodnota byla na začátku napouštění zjištěna i u dna. Od
května 2010 však koncentrace manganu u dna začala strmě růst až na 1,5 mg/l dne
5. 11.
2012. Následně rychle klesla a od listopadu 2013 je opět pod mezí stanovitelnosti.
To evidentně souvisí s vývojem koncentrace kyslíku v této vrstvě vody (Obrázek
20).
Obrázek
42.
Jezero Most
– vývoj celkového manganu ve vybraných hloubkách
Další kovy byly stanovovány jen jedenkrát ročně ve třech hloubkách. Postižení
vývoje jejich koncentrací je proto méně spolehlivé a případné tendence změn jsou méně
průkazné. Podobný vývoj jako u železa s významným poklesem koncentrace během
sledování je možno
pozorovat u
hliníku
(Obrázek 43),
rozpětí
16
až 190 µg/l, výsledná
koncentrace v roce 2014
cca 25 µg/l, současná koncentrace 42
µg/l;
zinku
(Obrázek 44),
pozorované rozpětí
3
55
µg/l, výsledná koncentrace cca 5 µg/l, současná koncentrace
3 µg/l;
olova
(Obrázek 45),
0,25 až 1,5 µg/l, výsledná i současná koncentrace 0,25
µg/l; a
chromu
(Obrázek 46),
rozpětí
0,25
až 2 µg/l, výsledná koncentrace 0,5 µg/l, současná
koncentrace 0,25 µg/l;
niklu
(Obrázek 47),
rozpětí
0,75
12
µg/l, výsledná koncentrace
cca 3,150
µg/l, současná koncentrace 1,508
µg/l; a
mědi
(Obrázek 48),
rozpětí
0,025
27
µg/l, výsledná koncentrace
3,783
µg/l, současná koncentrace 0,500 µg/l.
0
0,1
0,2
0,3
0,4
0,5
0,6
0,7
0,8
0,9
1
1,1
1,2
1,3
1,4
1,5
1.7.08
1.7.09
1.7.10
1.7.11
1.7.12
1.7.13
1.7.14
1.7.15
1.7.16
1.7.17
1.7.18
mg/l
JM 1
JM 2 - 0 m
JM 2 - 10 m
JM 2 - 30 m
JM 2 - 60 m
nařízení vlády

Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 69
Obrázek
43.
Jezero Most
– vývoj hliníku ve vybraných hloubkách
Obrázek
44.
Jezero Most
– vývoj zinku ve vybraných hloubkách
0
200
400
600
800
1000
1200
1400
1600
1.7.08
1.7.09
1.7.10
1.7.11
1.7.12
1.7.13
1.7.14
1.7.15
1.7.16
1.7.17
1.7.18
µg/l
JM 2 - 0 m
JM 2 - 30 m
JM 2 - 60 m
nařízení vlády
0
20
40
60
80
100
120
140
160
180
1.7.08
1.7.09
1.7.10
1.7.11
1.7.12
1.7.13
1.7.14
1.7.15
1.7.16
1.7.17
1.7.18
µg/l
JM 2 - 0 m
JM 2 - 30 m
JM 2 - 60 m
nařízení vlády

Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 70
Obrázek
45.
Jezero Most
– vývoj olova ve vybraných hloubkách
Obrázek
46.
Jezero Most
– vývoj chromu ve vybraných hloubkách
0
2
4
6
8
10
12
14
16
1.7.08
1.7.09
1.7.10
1.7.11
1.7.12
1.7.13
1.7.14
1.7.15
1.7.16
1.7.17
1.7.18
µg/l
JM 1
JM 2 - 0 m
JM 2 - 30 m
JM 2 - 60 m
nařízení vlády
0
5
10
15
20
25
30
35
40
1.7.08
1.7.09
1.7.10
1.7.11
1.7.12
1.7.13
1.7.14
1.7.15
1.7.16
1.7.17
1.7.18
µg/l
JM 1
JM 2 - 0 m
JM 2 - 30 m
JM 2 - 60 m
nařízení vlády

Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 71
Obrázek
47.
Jezero Most
– vývoj niklu ve vybraných hloubkách
Obrázek
48.
Jezero Most
– vývoj mědi ve vybraných hloubkách
0
5
10
15
20
25
1.7.08
1.7.09
1.7.10
1.7.11
1.7.12
1.7.13
1.7.14
1.7.15
1.7.16
1.7.17
1.7.18
µg/l
JM 2 - 0 m
JM 2 - 30 m
JM 2 - 60 m
nařízení vlády
0
5
10
15
20
25
30
1.7.08
1.7.09
1.7.10
1.7.11
1.7.12
1.7.13
1.7.14
1.7.15
1.7.16
1.7.17
1.7.18
µg/l
JM 2 - 0 m
JM 2 - 30 m
JM 2 - 60 m
nařízení vlády

Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 72
U dalších kovů není tendence změny významná. Týká se to
arsenu
(Obrázek 49),
rozpětí 0,5 až
4
µg/l, průměr cca
0,8 µg/l; a
kadmia
(Obrázek 50),
rozpětí 0,025 až
0,120
µg/l, průměr cca 0,025
µg/l.
Obrázek
49.
Jezero Most
– vývoj arsenu ve vybraných hloubkách
0
5
10
15
20
25
30
35
40
45
1.7.08
1.7.09
1.7.10
1.7.11
1.7.12
1.7.13
1.7.14
1.7.15
1.7.16
1.7.17
1.7.18
µg/l
JM 2 - 0 m
JM 2 - 30 m
JM 2 - 60 m
nařízení vlády

Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 73
Obrázek
50.
Jezero Most
– vývoj kadmia ve vybraných hloubkách
Samostatný komentář si zaslouží
rtuť
. Limit
pro celoroční průměr koncentrace
v
povrchových vodách platný v období 2011 až 2015 (0,05 µg/l)
byl
shodný s mezí
stanovitelnosti u
laboratoře provádějící analýzu vzorků z jezera. Většina hodnot z jezera
i přítoku z PVN byla pod mezí stanovitelnosti. Vypočítaný průměr pro jezero je tedy spíše
hrubý odhad (pro výpočet hodnoty nahrazeny polovinou meze stanovitelnosti). Přesto je
možno konstatovat, že koncentrace v profilu JM2 za období napouštění limitu ještě
vyhověla (průměr 0,048 µg/l). V profilu JM3 byla průměrná koncentrace rtuti za celé
období sledování 0,12 µg/l, což limit pro povrchové vody významně překračuje. Nejvyšší
zaznamenaná koncentrace 0,72 µg/l je z hloubky 60 m v říjnu 2011 (Obrázek
51).
0
0,1
0,2
0,3
0,4
0,5
0,6
0,7
0,8
1.7.08
1.7.09
1.7.10
1.7.11
1.7.12
1.7.13
1.7.14
1.7.15
1.7.16
1.7.17
1.7.18
µg/l
JM 1
JM 2 - 0 m
JM 2 - 30 m
JM 2 - 60 m
nařízení vlády

Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 74
Obrázek
51.
Jezero Most
– vývoj rtuti ve vybraných hloubkách
V říjnu 2013 byla u dna v profilu JM2 stanovena koncentrace 0,17 µg/l a souběžně
v
profilu JM3 koncentrace 0,09 až 0,14 µg/l. V prosinci 2013 bylo provedeno mimořádné
kontrolní stanovení rtuti ve všech hloubkách profilu JM3 s rozpětím 0,16 až 0,29 µg/l a
z
hloubky 60 m profilu JM2 se stanovenou koncentrací 0,30 µg/l. Následně ještě bylo
provedeno mimořádné stanovení rtuti v profilu JM3 v květnu 2014. U hladiny a ve středu
byla koncentrace rtuti pod mezí stanovitelnosti, u dna byla zjištěna koncentrace 0,06 µg/l.
Z grafu je zřejmé, že v obou profilech existuje souběžná tendence růstu, která je však
významně ovlivněna doplněnými kontrolními hodnotami z prosince 2013. Další
stanovení v září a v říjnu 2014 již tak vysoké hodnoty nezjistilo a koncentrace rtuti byla
v souladu s limitem.
Existující data neumožňují dostatečně jasně popsat, co se v jezeře se rtutí děje. Její
chemismus je specifický, má řadu různě rozpustných forem, může unikat do ovzduší a
ovzduším být transportována na jiná místa, do jezera se může dostávat i se srážkami a
s
prašným spadem, kumuluje se v živých organismech. Zdrojem rtuti v jezeře zjevně
nejsou přítoky z vlastního povodí ani přítok z PVN. Zdrojem zvýšených hodnot zřejmě
není ani prašný spad, protože podle mezerovitých informací o koncentraci rtuti
v
prašných částicích, které lze získat z internetu, a množství spadu podle projektu VÚHU,
0
0,1
0,2
0,3
0,4
0,5
0,6
0,7
0,8
1.7.08
1.7.09
1.7.10
1.7.11
1.7.12
1.7.13
1.7.14
1.7.15
1.7.16
1.7.17
1.7.18
µg/l
JM 1
JM 2 - 0 m
JM 2 - 30 m
JM 2 - 60 m
JM 3 - 0 m
JM 3 - 30 m
JM 3 - 60 m
nařízení vlády

Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 75
by zřejmě tento zdroj mohl být odpovědný jen za roční přísun v koncentracích o 1 – 2 řády
nižších. Příčinu zvýšených koncentrací lze spíše hledat ve vnitřním zdroji na dně jezera
lokalizovaném blíže k profilu JM3. Ve vzorcích sedimentu z obou profilů však nejsou
hodnoty rtuti vysoké, s velkou rezervou (činí cca 25 % limitu) vyhoví limitu
NEK-RP podle
nařízení vlády.
Zatím je určitě předčasné dělat z překročení limitu u rtuti problém.
Je
zřejmé, že
u
hladiny je stav spíše stabilizovaný a tendence růstu se zvětšuje směrem ke dnu. Je však
žádoucí získat více informací o koncentraci rtuti a její dynamice v jezeře.
Jak již bylo konstatováno u celkového fosforu, jezero se během napouštění stalo
výrazně oligotrofním. Dobrým ukazatelem trofie (úživnosti) je koncentrace
chlorofylu
a
(Obrázek 52),
která vystihuje biomasu fytoplanktonu a prakticky i jeho produkci.
Koncentrace chlorofylu
a
byla v jezeře Most během napouštění velmi nízká, o 1 – 2 řády
nižší než ve většině našich stojatých vod (přehradní nádrže, rybníky). Průměrná
koncentrace chlorofylu
a
v celém vodním sloupci byla cca 1 µg/l, u hladiny
1,9
µg/l, ve
středu
0,5
µg/l a u dna 0,4 µg/l. Souběžně s bodovými vzorky z vybraných hloubek byl
odebírán směsný vzorek vody od hladiny po dvojnásobek průhlednosti vody. Koncentrace
chlorofylu v těchto vzorcích velmi dobře koreluje s hladinovými vzorky (R
2
= 0,85) a činila
v průměru 2,0 µg/l. Významně vyšší hodnoty byly zaznamenány jen od března do srpna
2010, kdy probíhalo intenzivní napouštění. Ve všech vrstvách se projevil souběžný trend
klesající koncentrace chlorofylu
a
, což je v souladu s předpokladem. Z hlediska především
rekreačního využití jezera je to velmi příznivý stav.

Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 76
Obrázek
52.
Jezero Most
– vývoj chlorofylu
a
ve vybraných hloubkách
Jiným ukazatelem
množství fytoplanktonu
je hustota
buněk, kde na rozdíl od
chlorofylu může být zohledněno i taxonomické složení fytoplanktonu. Vývoj druhového
složení fytoplanktonu je detailně popisován v hodnotících zprávách Povodí Labe. Zde
je
hodnocen
jen celkový vývoj a výskyt sinic vodního květu.
V letech 2008 a 2009 byla
hustota fytoplanktonu velmi nízká, nepřesahovala 1 tisíc buněk na mililitr. To souvisí
nepochybně se složením zooplanktonu, kde v té době účinní filtrátoři, velké druhy
perlooček rodu
Daphnia
, tvořili přes 40 % jedinců a tedy přes
90 % biomasy
zooplanktonu. Následně hustota fytoplanktonu vzrostla v důsledku přísunu živin
v
přítokové vodě a v důsledku změny druhového složení zooplanktonu pod vyžíracím
tlakem rybí obsádky. Hustota fytoplanktonu se stabilizovala na průměru cca 3
tisíce
buněk na mililitr, přičemž ale nejčastější hodnoty se pohybují na úrovni 1 tisíce buněk na
mililitr. To je velmi nízké množství, když uvážíme, že v jiných stojatých vodách u nás se
hustota pohybuje v desítkách až stovkách tisíc buněk na mililitr. Příčinou je jednoznačně
oligotrofie jezera Most.
V jezeře bylo v jednotlivých letech zjišťováno zpravidla více než 100 druhů
fytoplanktonu. Z hlediska jeho budoucího využití je významný především výskyt sinic
vodního květu (
Microcystis, Aphanizomenon, Woronichinia, Planktothrix
). Ty se poprvé
0
2
4
6
8
10
12
14
16
18
20
1.7.08
1.7.09
1.7.10
1.7.11
1.7.12
1.7.13
1.7.14
1.7.15
1.7.16
1.7.17
1.7.18
mg/l
JM 2 - 0 m
JM 2 - 10 m
JM 2 - 30 m
JM 2 - 60 m

Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 77
objevily v létě 2010 v maximálním množství 2 725 buněk/ml. Během následujících dvou
let klesly na desítky buněk/ml a od roku 2013 již nebyly zjištěny. Hygienické limity jsou
20 tisíc buněk/ml pro vyvolání pozornosti a 100 tisíc buněk/ml pro zákaz koupání. Ve
srovnání s tím je hustota sinic vodního květu v jezeře Most velmi malá a kvalita vody pro
rekreační účely velmi dobrá. Pro úplnost je třeba dodat, že v jezeru Most bylo zjištěno
několik dalších rodů sinic řazených převážně mezi pikosinice s velmi drobnými buňkami,
které se do limitů nepočítají (
Aphanothece, Aphanocapsa, Cyanodictyon, Merismopedia,
Snowella
).
Většímu rozvoji planktonních sinic brání nízká koncentrace minerálních živin a
také vysoký poměr dusíku k fosforu. Část sinic umí vázat vzdušný dusík a je tak ve výhodě
vůči ostatním druhům fytoplanktonu za situace, kdy se dusík stává limitující živinou.
Z
terénních pozorování vyplývá, že pravděpodobnost výskytu vodních květů sinic velmi
narůstá při poměru dusíku k fosforu menším než 30 ku 1. V eutrofních vodách často klesá
i pod 10 ku 1. V jezeře Most se tento poměr během napouštění trvale pohyboval na úrovni
cca 400 ku 1, bez tendence významného poklesu.
Malému množství fytoplanktonu odpovídala velmi nízká
hustota zooplanktonu
,
která činila v průměru 8 kusů/l, což je více než tisíckrát méně, než se běžně vyskytuje
v
rybnících. Středový zooplankton nebyl viditelně ovlivněn ani proniknutím rybí obsádky
do jezera a následným vysazováním několika druhů ryb. Nízká trofie je v tomto případě
dominantní faktor. Zooplankton byl odebírán tahem planktonní sítí z největší hloubky
s
odběrem vzorku na chemickou analýzu až k hladině.
V zooplanktonu bylo determinováno 56 různých taxonů, z toho jen 45 z běžných
planktonních skupin (Rotifera, Cladocera, Copepoda). To není příliš mnoho, ale více
dalších druhů se dá předpokládat v litorálním zooplanktonu, který nebyl sledován.
V
zooplanktonu chybí druhy charakteristické pro eutrofii i mezotrofii, zastoupeny jsou
druhy s širokou ekologickou valencí zahrnující i oligotrofii. Výjimkou je pouze výskyt
v
počátečním období bez rybí obsádky několika velkých druhů perlooček rodu
Daphnia
(
D. magna, D. pulex, D. pulicaria
) charakteristických spíše pro úživnější vody, které
vymizely do poloviny roku 2011
v důsledku zarybnění jezera. V období s takřka zcela
napuštěným jezerem jsou významně zastoupeni vířníci
Asplanchna sp., Filinia longiseta,
Kellicottia longispina, Keratella cochlearis, Keratella quadrata, Polyarthra sp.
a
Synchaeta
sp.,
buchanky rodu
Cyclops
a
Thermocyclops
, vznášivky
Eudiaptomus gracilis
a perloočky

Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 78
Bosmina longirostris, Daphnia galeata
a
Diaphanosoma brachyurum
. Druhové a velikostní
složení odpovídá zooplanktonu, který je pod středním vyžíracím tlakem rybí obsádky.
S produkcí organické hmoty živými organismy ve vodním sloupci souvisí
koncentrace snadno rozložitelných (mineralizovatelných) organických látek
charakterizovaných ukazatelem
biochemická spotřeba kyslíku (BSK
5
)
. BSK
5
bylo po
celou dobu napouštění velmi nízké, průměr 0,6 mg/l.
Během
napouštění jezera docházelo
k mírnému poklesu
(Obrázek 53). Hodnoty BSK
5
v hladinové vrstvě, kde dochází
k
produkci organické hmoty,
jsou v průměru
o cca 0,2 mg/l vyšší než ve středu vodního
sloupce a u dna.
Obrázek
53.
Jezero Most
– vývoj BSK
5
ve vybraných hloubkách
Celkovou koncentraci organických látek vystihuje ukazatel
dichromanové
oxidovatelnosti (CHSK
Cr
)
. Zahrnuje organické látky od snadno rozložitelných po
v
přírodních podmínkách prakticky nerozložitelné. Během napouštění kolísala CHSK
Cr
v
poměrně úzkém rozpětí kolem průměrné hodnoty 10,7 mg/l
(Obrázek 54).
0
1
2
3
4
5
6
1.7.08
1.7.09
1.7.10
1.7.11
1.7.12
1.7.13
1.7.14
1.7.15
1.7.16
1.7.17
1.7.18
mg/l
JM 1
JM 2 - 0 m
JM 2 - 10 m
JM 2 - 30 m
JM 2 - 60 m
nařízení vlády

Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 79
Obrázek
54.
Jezero Most
– vývoj CHSK
Cr
ve vybraných hloubkách
V jezeře bylo sledováno také
mikrobiální znečištění
. Při hodnocení
mikrobiálního znečištění je třeba vzít v úvahu, že se limity srovnávají s koncentrací,
kterou překročí nejvýše 10 % vzorků během roku (90% percentil), a že hodnoty
naměřené laboratoří jsou v jiných jednotkách než ve vyhlášce a je nutno je tudíž
přepočítat. V tomto případě je účelné srovnání nejen s obecným limitem
(NEK-NPH), ale
i s ukazatelem pro koupací vody. Všechny sledované ukazatele vyhověly s velkou
rezervou. U
bakterií E. coli
byl 90 % percentil pro celý vodní sloupec 4 KTJ/1 ml a
pro
hladinu 2,9 KTJ/1 ml při obecném limitu 25 KTJ/1 ml a limitu pro koupací vody
9 KTJ/1 ml. U
fekálních koliformních bakterií
byl 90% percentil v celém vodním sloupci
1 KTJ/1 ml a u hladiny také 1 KTJ/1 ml při obecném limitu 40 KTJ/1 ml. U
intestinálních
enterokoků
byl 90% percentil v celém vodním sloupci 6
KTJ/10 ml, u hladiny
2 KTJ/10
ml při obecném limitu 200 KTJ/10 ml a limitu pro koupací vody 33 KTJ/10 ml.
Salmonela
nemá ve vyhlášce stanovený limit, ale z 244 vzorků odebraných v profilu JM2
jen několik nebylo negativních, tzn. opět plně vyhovující stav.
Živé organismy a neživé organické i anorganické částice, které zadrží filtr s oky
o
průměru 1 µm, se označují za
nerozpuštěné látky
. Převažuje u nich tendence
k sedimentaci na dno, proto koncentrace musí
být udržována setrvalým přísunem.
0
5
10
15
20
25
30
1.7.08
1.7.09
1.7.10
1.7.11
1.7.12
1.7.13
1.7.14
1.7.15
1.7.16
1.7.17
1.7.18
mg/l
JM 1
JM 2 - 0 m
JM 2 - 10 m
JM 2 - 30 m
JM 2 - 60 m
nařízení vlády

Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 80
Zdrojem neživých částic byl hlavně přítok z PVN a abraze břehové linie, částečně i přítoky
ze svahů lomu a prašný spad. Jejich koncentrace během napouštění klesala plynule
z
úrovně cca 10 mg/l až do roku
2012, kdy se ustálila
přibližně na hodnotě 1,5
mg/l, v roce
2014 klesla dále v průměru na 0,7 mg/l
a v
současnosti je koncentrace nerozpuštěných
látek většinou pod mezí stanovitelnosti laboratoře, která je 2 mg/l
(Obrázek 55).
Obrázek
55.
Jezero Most
– vývoj nerozpuštěných látek ve vybraných hloubkách
Nerozpuštěné látky ovlivňují
průhlednost vody
. Průhlednost byla systematicky
měřena až od konce roku 2011. Postupně rostla z cca 300 cm na úroveň cca 700 cm na
konci sledovaného období. Na začátku napouštění byla průhlednost vody nízká (kolem
40
cm) a to vyvolalo jisté obavy. Podle tehdejší predikce se skutečně v následujícím
období zvýšila. Napuštění na úroveň břehového opevnění pronikavě snížilo abrazi břehů
a přerušení napouštění z PVN omezilo přísun nerozpuštěných látek.
V souladu s
manipulačním řádem jezera Most jsou v odběrných profilech JM 2 a
JM
3 odebírány vzorky
sedimentu
pro stanovení obsahu těžkých kovů a PAU. Účelem
těchto odběrů je sledování kvality substrátů dna jezera z hlediska případných rizik pro
výslednou kvalitu vody.
Vzorky sedimentu jsou
odebírány jedenkrát ročně od roku 2009.
Byla v nich stanovena sušina, obsah organického uhlíku, 9 kovů a 47 organických látek.
0
5
10
15
20
25
30
1.7.08
1.7.09
1.7.10
1.7.11
1.7.12
1.7.13
1.7.14
1.7.15
1.7.16
1.7.17
1.7.18
mg/l
JM 1
JM 2 - 0 m
JM 2 - 10 m
JM 2 - 30 m
JM 2 - 60 m
nařízení vlády

Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 81
Jen některé ze sledovaných ukazatelů mají stanovený limit v
nařízení
vlády č. 23/2011 Sb.
U řady organických látek byly všechny zjištěné hodnoty pod mezí stanovitelnosti.
Průměrné hodnoty ukazatelů, kde všechny nebo aspoň většina hodnot byla nad mezí
stanovitelnosti, jsou uvedeny v tabulce 2. Pro srovnání jsou uvedeny také výsledky
analýzy kovů v sedimentech jiných českých nádrží (převážně rybníků)
[10].
Tabulka 9.
Průměrné hodnoty vybraných ukazatelů analýzy sedimentu z jezera
Most
ukazatel
jednotka
průměr
limit
NV č.
23/2011
NEKS-RP
Benešová,
Gergel [10]
TOC
mg/kg
16 708
sušina
%
47
Cu
mg/kg
18
81
Cd
mg/kg
0,08
2,3
0,69
Cr
mg/kg
64
56
Ni
mg/kg
42
3
32
Pb
mg/kg
38
53
34
Zn
mg/kg
109
153
Hg
mg/kg
0,13
0,47
0,17
As
mg/kg
8
17,6
Al
mg/kg
40 725
anthracen
µg/kg
34,1
300
benzo(a)anthracen
µg/kg
6,2
benzen
µg/kg
22
chrysen
µg/kg
13,1
fenanthren
µg/kg
116
fluoranthen
µg/kg
32
175
fluoren
µg/kg
19,5
naftalen
µg/kg
42
PCB 28
µg/kg
5,2
PCB 52
µg/kg
2,07
suma PCB
µg/kg
11,2
pyren
µg/kg
33
suma HCH
µg/kg
<12
20
Hodnoty ukazatelů stanovených ze sedimentu jezera Most vyhovují platným
limitům s výjimkou niklu, kde je limit (3 mg/kg) více než desetinásobně překročen.
Zjištěné koncentrace kovů včetně niklu řádově odpovídají úrovni v jiných českých
nádržích i koncentracím udávaným pro různé typy půd. Český limit pro nikl v sedimentu
(NEKS) je podle Komínkové
[11]
výrazně nižší než v jiných srovnávaných zemích, kde se
limitní hodnoty pohybují mezi 42,7 až 75 mg/kg. Rovněž limitní hodnoty pro půdy

Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 82
v
různých českých materiálech se pohybují v desítkách i přes 100 mg/kg. V případě niklu
tedy není důvod věnovat větší pozornost jeho koncentraci v sedimentu, ale spíše
výsledkům z jiných lokalit a jejich hodnocení a případným úpravám NEKS.
V
roce 2010 byla navázána spolupráce s
Hydrobiologickým ústavem
Biologického
centra Akademie věd ČR za účelem provádění komplexního průzkumu
rybí obsádky a
řízeného zarybnění jezera Most
. Monitoring rybí obsádky se provádí každoročně od
roku 2010 a vysazování rybích násad probíhalo v letech 2011 až 2013. Prvotním
průzkumem z
roku 2011 bylo v
jezeře zjištěno významné zastoupení čtyř druhů –
okouna
říčního, perlína ostrobřichého, plotice obecné a ježdíka
obecného, s
doplňkovým
zastoupením lína obecného a síha marény. Tato rybí obsádka byla cíleně doplňována
výsadbou cílových druhů ryb – síha marény, štiky obecné, sumce velikého. U všech tří
druhů byl tímto vysazením položen základ jejich silným populacím bez potřeby dalšího
vysazování. V
prvních letech monitoringu se rybí společenstvo jezera Most nacházelo ve
fázi růstu množství ryb v jezeře, a to jak v početnosti, tak biomase. Výskyt ryb byl potvrzen
ve všech habitatech jezera, ve kterých panovaly vhodné poměry pro výskyt ryb.
Pokračujícím vysazováním dravých druhů ryb se prudký nárůst ryb podařilo zastavit a
v
roce 2013 přešlo rybí společenstvo jezera Most z fáze prudkého růstu do fáze prudkého
propadu množství ryb v jezeře. V roce 2014 došlo k dalšímu poklesu průměrných úlovků
v obou typech habitatů – pelagických i bentických, a to jak v početnosti, tak v
biomase.
Porovnáním úlovků mezi lety 2013 a 2014 s množstvím ryb stanovených v jezeře v roce
2013 na základě provedeného kvantitativního hydroakustického průzkumu, bylo celkové
množství ryb v jezeře Most v roce 2014 odhadnuto na přibližně
15-20
kg/ha, což je velmi
pozitivní a jednoznačně naznačuje, že vysazené druhy dravých ryb plní velmi dobře svou
biomanipulační úlohu. Z pohledu zastoupení jednotlivých druhů byl pak zřejmý
přetrvávající trend poklesu zastoupení nežádoucích druhů (plotice a perlína), a na druhé
straně trend stabilizace či nárůstu zastoupení žádoucích druhů (okoun), případně druhů
bez negativního vlivu na kvalitu vody (lín) a cíleně vysazovaných druhů (dravci a maréna).
V roce 2014 se pak podařilo potvrdit i přirozenou reprodukci dvou ze tří cíleně
vysazených druhů – marény a sumce. Poslední průzkum rybí obsádky proběhl ve
dnech
3. až 6.
9.
2018. Opět byl zjištěn výskyt osmi druhů ryb, z nichž nejvýznamnějšími druhy
rybího společenstva z hlediska početnosti byli plotice obecná, okoun říční, perlín
ostrobřichý a síh maréna. U všech tří druhů ryb vysazených do jezera byla výskytem
juvenilních jedinců potvrzena jejich přirozená reprodukce v jezeře. Celkově lze považovat

Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 83
dosavadní rybářské obhospodařování jezera Most za velmi úspěšné, kdy se v jezeře daří
dlouhodobě držet nízká biomasa ryb s vysokým podílem výhradně dravých druhů – štiky
a sumce, u kterých se podařilo vytvořit přirozeně se reprodukující a doplňující se
populace.
To je současně obsádka, která přispívá k zachování příznivé kvality vody.
5.7.
Celkové vyhodnocení hydrické rekultivace zbytkové jámy z pohledu
dosažené kvality vod v jezeře, použitých zdrojů vody a dlouhodobého
výhledu
5.7.1. Rekapitulace
základních procesů ovlivňujících kvalitu vody v jezeře
Při zahájení napouštění dne 24. října 2008 mělo jezero hladinu na kótě 145,12 m
n. m. a rozlohu 21,60 ha. Tomu odpovídá maximální hloubka 21 m a objem vody cca
1,1 mil. m
3
, tzn. cca 1,6 % projektovaného objemu jezera při provozní hladině
s
nadmořskou výškou 199 m n. m. Podle výsledků analýzy vody z 13.
10.
2008 měla voda
před začátkem napouštění ve vertikálním profilu vyrovnanou kvalitu vody s poměrně
vysokou koncentrací solí (rozpuštěné látky 2
400 mg/l) a tedy i vysokou hustotou. Voda
napouštěná z PVN měla výrazně nižší koncentraci solí (rozpuštěné látky v průměru
250
mg/l) a tím i mnohem nižší hustotu. Zůstala proto plavat na původní vrstvě,
nepromíchala se s
ní,
a naopak ji dlouhodobě uzavřela a zakonzervovala výchozí chemické
složení dolní vrstvy včetně teploty cca 9 °C vyšší než ve vrstvách nad ní. Následně se
vytvořila mezi oběma vrstvami cca 10 – 15 m silná přechodná zóna s gradientem řady
ukazatelů, která omezovala hloubku promíchávání horní vrstvy. V chladných ročních
obdobích následujících let docházelo během míchání horní vrstvy větrem ke ztenčování
přechodné zóny a pomalému snižování koncentrace solí i v dolní vrstvě. Naopak v horní
vrstvě koncentrace většiny solí zvolna vzrůstala. Z hlediska vzorkovaných hloubek byl
proces promíchání celé hloubky jezera dokončen v polovině roku 2014. Ve skutečnosti
však dolních 14 m vodního sloupce není vzorkováno. V této nejspodnější vrstvě vyšší
koncentrace solí zřejmě přetrvávala déle. Objem této nejspodnější vrstvy je však menší
než 0,1 % objemu jezera. Proto jeho další změny už znatelně vlastnosti vody ve vyšších
vrstvách jezera neovlivní.
Výsledné složení vody v jezeře je tak ovlivněno především přítokem z PVN.
Vedle
toho do jezera přitékalo určité množství vody z vlastního povodí s vlastnostmi podobnými
kvalitě vody na dně zbytkové jámy před začátkem řízeného napouštění. Za předpokladu
odtoku z vlastního povodí ve výši 15 % srážek lze odhadnout přítok z vlastního povodí od

Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 84
listopadu 2008 do června 2014 na cca 3,6 mil. m
3
. Objem vody v jezeře byl na druhé straně
negativně ovlivněn odparem a prosakováním do nesaturovaných svahů lomu. Průsak
kvalitu vody neovlivňuje, vlivem odparu však koncentrace rozpuštěných látek mírně
narůstá.
Výše popsané děje ovlivnily koncentraci rozpuštěných látek a těch solí, které
nejsou živinami a nejsou vystaveny dalším chemickým procesům. U části ukazatelů
dochází v čase k poklesu v důsledku sedimentace po případném srážení (nerozpuštěné
látky, fosfor, většina kovů), takže výsledné hodnoty jsou nižší než v případě pouhého
míchání vod různého původu. V případě sloučenin dusíku může docházet k úniku do
ovzduší (amonný dusík) nebo k úniku ze systému po přeměně na plynný dusík
(dusičnany). Další ukazatele mohou být více či méně ovlivněny biologickými procesy
(organické látky, chlorofyl, pH). Koncentrace kyslíku je ovlivněna procesy fotosyntézy a
respirace a dále rychlostí rozpouštění ze vzduchu nebo uvolňování do vzduchu
v kombinaci s teplotou vody,
přičemž ve stojatých vodách jsou rychlosti uvedených
procesů rozdílné ve vertikálním profilu. Teplota vody je v delším časovém měřítku
nezávislá na teplotě zdrojů vody.
V
následující tabulce jsou u vybraných ukazatelů
porovnány hodnoty napouštěcí vody
(JM 1) s
hodnotami hladinové vody, a to u výchozí
retence na dně lomu (2008), jezera po ukončení zatápění (2014) a současného jezera
(2018). Pro dokumentování
trendu
vývoje jezerní vody
je v
posledním sloupci
uveden
index ročních hodnot
2018/2008.
Z tabulky
je patrné, že u většiny ukazatelů došlo k významnému zlepšení (poklesu)
výchozích hodnot z počátku zatápění, ať již v důsledku přítoku vody s nižší koncentrací
těchto ukazatelů (vodivost, soli), či v důsledků procesů odehrávajících se v jezeře (živiny,
nerozpuštěné
látky, kovy). Výjimkou jsou BSK
5
, CHSK
Cr
, amoniakální dusík a chloridy,
které setrvávají na stejné úrovni či jsou mírně vyšší. Avšak i tak jsou jejich koncentrace
hluboce pod stanovenými limitními hodnotami norem environmentální kvality.
Tabulka 10.
Vývoj
vybraných
ukazatelů hladinové vody jezera
Most na profilu JM 2
ukazatel
jednotka
JM 1
2008
2014
2018
NEK
2018/2008
rozp. kyslík
mg/l
10,6
11,3
10,6
10,1
9
teplota
°C
10,3
9,4
11,5
16,6
29
vodivost
mS/m
38,0
151,9
56,1
64,5
42,5 %
BSK
5
mg/l
0,92
0,83
0,60
0,86
4
102,7 %
CHSK
Cr
mg/l
14,3
9,3
11,6
11,1
26
119,0 %

Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 85
sírany
mg/l
85,2
763,3 156,7 180,4
200
23,6 %
amoniakální dusík
mg/l
0,028
0,040 0,023 0,054
0,23
135,8 %
dusitanový dusík
mg/l
0,008
0,051 0,016 0,009
16,7 %
dusičnanový dusík
mg/l
2,01
11,27
1,57
0,99
5,4
8,8 %
fosfor celkový
mg/l
0,031
0,027 0,008 0,003
0,15
10,8 %
rozpuštěné látky
mg/l
250,6 1270,0 367,5 434,1
750
34,2 %
nerozpuštěné látky
mg/l
3,7
3,0
0,9
1,2
20
40,7 %
pH
7,7
8,0
8,1
8,4
5-9
chloridy
mg/l
24,7
25,0
25,5
29,5
150
118,0 %
železo celkové
mg/l
0,22
0,11
0,02
0,02
1,00
16,8 %
mangan celkový
mg/l
0,107
0,050 0,025 0,004
0,3
8,0 %
vápník
mg/l
27,9
79,0
42,0
43,2
190
54,7 %
hořčík
mg/l
9,7
51,0
19,1
24,0 120,0
47,1 %
kadmium
µg/l
0,039
0,050
0,025
0,025
0,08
50,0 %
chrom
µg/l
0,75
1,00
0,50
0,25
18,0
25,0 %
olovo
µg/l
0,57
0,50
0,25
0,25
14,0
50,0 %
rtuť
µg/l
0,041
0,050 0,025 0,010
0,07
20,0 %
V
období ukončení zatápění jezera Most v
roce 2014
téměř všechny sledované
ukazatele vyhovovaly
platným limitům kvality pro povrchové vody, zpravidla s velkou
rezervou. Pouze sírany
tvořily
až 81 % limitu a rozpuštěné látky 52 % limitu
s
předpokladem dalšího růstu, který se v dalších letech
potvrdil.
Byla
potvrzena platnost většiny závěrů první hodnotící studie z roku 2011,
zejména hodnocení pozorovaných problémů s kvalitou vody jako dočasný jev, který
převážně během napouštění odezněl. Pozitivní je především probíhající mizení
chemokliny, které umožní kompletní míchání jezera a prokysličení vodního sloupce až do
nejhlubších míst. Potvrdil se také dlouhodobě uplatňovaný předpoklad, že velká
průměrná hloubka jezera povede k jeho výrazné oligotrofii. To je velmi zřetelné ve
srovnání s jezerem Chabařovice, kde malá hloubka vede ke vzniku každoročních
rozsáhlých deficitů kyslíku u dna i při velmi malém přísunu živin z okolí. Nepotvrdila se
naopak obava z hodnotící studie z roku 2011 o možném nárůstu koncentrace
amoniakálního dusíku. Zpřesněné údaje také umožnily přehodnotit riziko rychlého
zasolování jezera a dokládají výrazně pomalejší průběh tohoto procesu a reálnou možnost
jeho ovlivnění.
Jezero Most splňuje parametry samostatného vodního útvaru ve smyslu Rámcové
směrnice o vodní politice EU. Z tohoto důvodu je plánováno jeho nezávislé sledování. To

Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 86
je pojato odlišně od probíhajícího monitoringu. Dosavadní sledování může doplnit
především o problematiku specifických znečisťujících organických látek.
5.7.2.
Zajištění dlouhodobě udržitelné kvality vody v jezeře
Jezero
Most má v současné době velmi kvalitní vodu. Mimo nejasnou situaci se rtutí
všechny ostatní ukazatele vyhovují platným limitům pro povrchovou vodu. Míra
oligotrofie je vzhledem k nízké nadmořské výšce u nás naprosto výjimečná. Průhledností
vody se řadí k nejčistějším nádržím v České republice. Proces oligotrofizace a poklesu
výchozích vysokých koncentrací látek typických pro důlní území proběhl velmi rychle
díky řízenému napouštění kvalitní vodou z Ohře a především také díky příznivé
morfologii jezera. Dnes
je zde kvalita vody lepší než v dlouhodobě sledované nádrži
Barbora, která se samovolně zaplnila před více než 30 lety.
Je však namístě uvědomit si, že může jít o období s velmi kvalitní vodou, které
nemusí přečkat polovinu tohoto století. Výchozí nepříznivé hodnoty řady ukazatelů již
odezněly, ale některé ukazatele se začnou opět zhoršovat. Jde o rozpuštěné látky a soli,
kterými jsou tvořeny. Vhodným managementem jezera se tomu dá zabránit. Výbornou
kvalitu vody je možno udržet další staletí. Nejjednodušší cestou je zvýšení přítoku do
jezera nad rámec množství nezbytného pro udržování provozní úrovně hladiny a čerpání
stejného množství z jezera, optimálně k nějakému vhodnému využití.
Na rozdíl od jezera, v odvodňovacích příkopech i nadále přetrvávají u některých
ukazatelů hodnoty převyšující až o dva řády platné limity pro povrchové vody. Jde však
o
jev dočasný, který z velké části samovolně odezní, aniž by ohrožoval kvalitu vody
v
jezeře. Není tudíž potřebné vodu v příkopech jakkoli upravovat před zaústěním do
jezera. Je však účelné je nadále monitorovat včetně velikosti průtoku v jednotlivých
příkopech.
Po napuštění jezera se mění množství živin a jejich proporce z různých zdrojů,
které se budou dostávat z okolí do jezera a které by mohly vést ke zhoršení
kvality vody.
Dominantním zdrojem by se mohla stát rekreace na svazích lomu nad jezerem. Je třeba
důsledně dbát na minimalizaci přírůstku přísunu živin i dalších znečisťujících látek do
jezera.

Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 87
6.
H
ODNOCENÍ VÝVOJE KVALITY AKUMULOVANÝCH VOD V JEZEŘE
MILADA (
BÝVALÝ
HNĚDOUHELNÝ LOM
C
HABAŘOVICE
)
OD POČÁTKU DO KONCE ŘÍZENÉHO
ZATÁPĚNÍ ZBYTKOVÉ
JÁMY
6.1.
Historické souvislosti
Těžba hnědého uhlí probíhá v
teplicko-ústecké
oblasti už od konce 18. století. Na
rozdíl od počátečních primitivních způsobů dobývání se skutečné hlubinné doly začaly
objevovat až od poloviny 19. století. Před 2. světovou válkou
zde bylo v provozu asi
10
hnědouhelných dolů. Těžilo se formou hlubinného dobývání, lomové dobývání bylo
provozováno pouze v okrajových partiích ložiska, kde byla sloj mělce uložena.
Po
částečném útlumu hlubinného dobývání v 60. letech se začalo vlivem výhodných
geologických podmínek prosazovat povrchové dobývání hnědého uhlí. Těžbu uhlí zde
zajišťoval
SHR -
důl Antonín Zápotocký, národní podnik Úžín. V roce 1968 byl předmět
činnosti podniku rozšířen o výrobu tlakového plynu a vedlejších produktů
z hnědého uhlí. S národním podnikem byla sloučena Tlaková plynárna a název byl změněn
na SHR -
Palivový kombinát Antonína Zápotockého, národní podnik Úžín. Hlavním
odběratelem uhlí byla Tlaková plynárna, vybudovaná v přímém sousedství povrchového
dolu A.
Zápotocký, a dalšími odběrateli byly Teplárna Trmice a tepelné elektrárny.
Zabezpečení kvalitního energetického uhlí pro tlakovou plynárnu Úžín a Teplárnu
Trmice bylo také hlavním důvodem otevření lomu Chabařovice. Těžba uhlí v
lomu
Chabařovice byla zahájena v roce 1977. Postup lomu byl poté směrován od východu na
západ k obci Roudníky a následně se porubní fronta v celé své délce přesměrovala na
sever k
městu Chabařovice. Stav území v té době zachycuje Obrázek
56.
Chabařovické uhlí
pro svůj bezkonkurenčně nejnižší obsah síry v ČR (0,35 %), jakož i ostatních karcinogenů,
nejlépe vyhovovalo podmínkám pro minimalizování zátěží životního prostředí v době
inverzních stavů. Roční těžba od poloviny osmdesátých let minulého století překračovala
5 mil. t uhlí. Po dobu těžby lomu Chabařovice bylo vytěženo celkem 61,5 mil. t hnědého
uhlí, 9,3
mil. m
3
výklizových hmot a 256,1 mil. m
3
skrývky.
Postup porubní fronty Lomu Chabařovice probíhal podle plánu až do roku 1988,
kdy se lom kriticky přiblížil k chabařovické ocelárně, která měla být již zlikvidována. Na
základě žádosti tehdejšího vedení ocelárny se rozhodlo o zalomení porubní fronty s cílem
prodloužit životnost ocelárny. Toto opatření si vyžádalo vysoké investice. Lom pak
postupoval dále až do roku 1991, kdy bylo
usnesením
vlády ČR č. 331 ze dne 11. září 1991
ke zprávě o účelnosti další těžby hnědého uhlí v Chabařovicích rozhodnuto o zastavení

Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 88
lomu Chabařovice. Usnesením vlády ČR č. 444 ze dne 30. října 1991 ke zprávě o územních
ekologických limitech těžby hnědého uhlí a energetiky v Severočeské hnědouhelné pánvi
byly dále stanoveny závazné linie dostoupení těžby hnědého uhlí se současným
požadavkem na změnu dobývacího prostoru a na odepsání zásob za takto vymezenou
linií. Dle těchto usnesení byly provedeny odpisy zásob vynětím z evidence a převodem
zásob do nebilančních. Usnesení vlády ČR č. 691
ze dne 9. prosince 1992 k programu
restrukturalizace uhelného průmyslu schválilo útlum lomu Chabařovice k
1. lednu 1994.
V roce 1991
také došlo k poslední změně názvu
podniku, a to na
Palivový kombinát
Ústí, státní podnik, Ústí nad Labem. V roce 1993 byl zpracován, předložen a následně
Ministerstvem průmyslu a obchodu schválen Technický projekt likvidace a sociální
program Lomu Chabařovice I. Samotný útlum s využitím dotace ze státního rozpočtu byl
zahájen v roce 1994. Útlum těžební činnosti probíhal v souladu s přijatými závěry.
V
prosinci 1996 byl zastaven provoz třídírny i prádla a od dubna 1997 skončila veškerá
těžba, zpracování a odbyt uhlí. V březnu 2000 byl zastaven poslední technologický celek
s rypadlem KU 800, DPD 1800 mm a zakladačem ZP 6600, který zajišťoval zasypání dna
zbytkové jámy zeminou v souladu se schváleným plánem likvidace a příslušnými dodatky.
Stav území v té době zachycuje Obrázek
57.
Lom Chabařovice se od svého vzniku potýkal i s nedostatkem výsypných
prostorů.
Podloží uhelné sloje s velkým úklonem u výchozu neumožňovalo ihned zakládat vnitřní
výsypky. První zeminy na Lochočickou výsypku byly zakládány již v roce 1968. V roce
1989 z důvodu havarijního stavu se zakladač přesunul do prostoru Žichlické výsypky, kde
se zakládalo do roku 1995. Provoz vnitřní výsypky byl ukončen v roce 2000, závěrečnou
fází zasypáním dna zbytkové jámy.
Důsledkem předčasného zastavení těžební činnosti lomu Chabařovice v
roce 1991
je skutečnost, že zbytková jáma lomu se nachází v místě s velmi nepříznivými
báňsko-
technologickými a hydrogeologickými podmínkami, a že vnitřní výsypka nemohla být
založena
podle původních plánů, kdy těleso výsypky mělo zároveň plnit funkci
stabilizačního prvku ve vztahu ke skrývkovým svahům. Z těchto důvodů bylo nutné před
zahájením vlastní rekultivace realizovat rozsáhlá sanační opatření.

image
image
Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 89
Obrázek
56.
Lom
Chabařovice
kolem roku 1987
Obrázek
57.
Lom
Chabařovice
kolem roku 1998

Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 90
Ve
zbytkové jámě lomu Chabařovice pokračovaly sanační práce na překrytí uhelné
sloje a zajištění stability vnitřní výsypky.
Vzhledem ke složitým
hydrogeologickým podmínkám stařinového systému
důlních vod bylo navrženo utěsnit uhelnou sloj. Tím došlo k přerušení komunikačních
cest mezi vodami stařinového systému a jezerními vodami s výjimkou dvou míst
v
prostoru bývalých čerpacích stanic Východ a Západ, kde bylo vybudováno řízené
propojení stařinových vod, které jsou do těchto míst svedeny pomocí drénů z podloží
výsypek. Zároveň byl také vybudován uzavíratelný propojovací objekt mezi jezerem a
stařinovým systémem, tzv. přelivový vrt, který
umožnil
částečně využití i stařinové vody
k napouštění jezera.
Na západních a severních svazích zbytkové jámy a spodních etážích vnitřní
výsypky byly provedeny terénní úpravy pro zajištění jejich stability. V prostoru
východních svahů byla zahájena těžba spraší pro potřeby sanace skládky Spolchemie.
Tyto práce následně ovlivnily morfologii dotčeného území a vyvolaly nutnost dílčích
úprav a změn ve způsobu a rozsahu technické a biologické rekultivace.
Další významné územní změny
souvisely s
pokračujícími
projevy
geomechanické
nestability. Na svazích lomu tyto projevy
souvisely
zejména s nepříznivými
geomechanickými vlastnostmi nadložních zemin a nepravidelně uloženou uhelnou slojí,
na svazích vnitřní výsypky s ukládáním zemin na ukloněnou a navíc zvodnělou podložku.
Skutečnost, že ukončení těžby lomu Chabařovice bylo realizováno ve velmi nepříznivé fázi
rozvoje lomu, tuto situaci ještě více komplikovalo. Stabilitní problémy se
týkaly
zejména
severních svahů, avšak docházelo k
nim i
na západních a východních svazích lomu. Jejich
sanace si vyžádala realizaci náročných zemních prací, které se projevily změnou
reliéfu
terénu
a v
důsledku toho i podmínkami pro následnou
biologickou
rekultivaci, systém
odvodnění
i
trasy komunikací.
6.2.
Zatápění zbytkové jámy
Při řešení způsobu likvidace zbytkové jámy lomu byly řešeny dvě varianty: mokrá
a suchá. Na základě jednání Sdružení pro revitalizaci území dotčeného těžbou Lomu
Chabařovice byla odsouhlasena varianta mokrá. Volba této varianty byla ovlivněna nejen
nutností
vybudování chybějící rekreační oblasti pro obyvatele Ústí nad Labem a okolní
obce v území zdevastovaném dlouhodobou hornickou činností, ale i neúměrně vysokými
náklady, které by bylo nutné vynaložit na zasypání jámy do úrovně původního terénu.

image
Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 91
Ještě do roku 2000 byla těžební technologií realizována sanační skrývka o objemu
cca 15 mil. m
3
zemin z předpolí lomu, kdy tyto zeminy byly souvisle ukládány o mocnosti
cca 15 m na celé dno lomu. Důvodem realizace této sanační skrývky bylo zabezpečení
stability vnitřní
výsypky, utěsnění uhelné sloje, přesypání dna lomu proti vzniku zápar a
ohňů a zároveň jako ochrana proti případným nežádoucím výluhům z uhelných zbytků,
zajištění nepropustnosti budoucího jezera a upravení morfologie vybrané části
dobývacího prostoru tak, aby toto území bylo bez dalších mimořádných nákladů
využitelné pro budoucí rekreační aktivity.
Zatápění zbytkové jámy lomu
Chabařovice bylo zahájeno 15. června 2001
na základě rozhodnutí tehdejšího Okresního
úřadu Ústí n. L., které řešilo akumulaci
vod
do kóty 130
m n. m.
Prvním zdrojem
napouštění byl požární vodovod vedený z
nádrže Kateřina potrubím Js 300 do jímky
bývalé čerpací stanice Západ. Toto potrubí o
průměru 300 mm
bylo
zdvojené, jedna větev
byla
původně využívána pro odvádění
čerpaných vod z čerpací stanice
Západ
do
CPP II. Druhá větev, která byla využita pro
zatápění, byla původně využívána pro
přívod požární vody pro potřeby tehdejšího
lomu, tato
část potrubí vedla až do nádrže Kateřina, kde
byla ukončena
jímacím objektem.
Do konce roku 2001 bylo
vybudováno tzv. spojovací koryto, které
propojilo
nádrž
Zalužany se zbytkovou jámou
v
podobě dlážděného
koryta v
délce 360 m (Obrázek
58).
Tímto spojovacím korytem pak od 20. února 2002 přitékala voda z dalšího zdroje, kterým
byla spodní výpusť nádrže Kateřina přes Zalužanský
potok,
nádrž Zalužany a spojovací
koryto.

image
image
Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 92
Obrázek
58.
Spojovací
koryto z
nádrže Zalužany do zbytkové jámy lomu Chabařovice
Odběr
vody požárním potrubím
byl pozastaven
11. září 2002 a odběr vody spodní
výpustí 31. října 2002. Důvodem
pozastavení
odběru z nádrže Kateřina byla prognóza
rychlosti dalšího vzestupu hladiny na kótu
130 m n. m., pro kterou bylo vydáno
příslušné
vodoprávní rozhodnutí Okresního
úřadu. Dne 7. 3.
2003 vydal Krajský úřad Ústeckého
kraje povolení k akumulaci povrchových a podzemních vod v
jezeru
Chabařovice
nad
kótou 130
m n. m., a to v
následujícím rozsahu:
Tabulka 11.
Základní parametry jezera Chabařovice dle vodoprávního rozhodnutí
z roku 2003
Nejnižší kóta dna jezera
122 m n. m.
Kóta maximální hladiny
145,7 m n. m.
Kóta hladiny stálého nadržení (provozní
hladina)
145,3 m n. m.
Plocha hladiny při kótě stálého
nadržení
247,147 ha
Plocha hladiny při dosažení kóty
maximální hladiny
254,480 ha
Objem vody při výšce hladiny stálého
nadržení
33 873 775 m
3
Objem vody při maximální hladině
34 862 456 m
3

image
Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 93
Přípustné zdroje vody pro napouštění
jezera a doplňování vody na provozní
hladinu
4.
Povrchové odtoky z přirozeného povodí
zbytkové jámy
5.
Povrchové vody ze soustavy VD Kateřina
a centrální přeložky potoků (CPP) II
a. z
nádrže Kateřina požárním
potrubím
b. z
nádrže Kateřina spodní výpustí
přes Zalužanskou nádrž
6.
Podzemní důlní vody ze stařinového
systému
7.
Povrchové vody z Modlanského potoka
Vypouštění vod z
jezera
Jezero je nevypustitelné
Převádění nadbilančních vod
přitékajících z povodí jezera
Převodem vody mezi jezerem Chabařovice a
řekou Bílinou na kótě 145,3 m n. m.
Po zajištění vodoprávního rozhodnutí byl odběr požárním potrubím obnoven
17.
září
2004 a odběr
spodní výpustí nádrže Kateřina byl obnoven 15.
listopadu 2004.
V srpnu 2008 došlo ke změně systému napouštění jezera, v úseku od Zalužanské
nádrže bylo vybudováno nové spojovací koryto vedoucí k nově vybudované
protieutrofizační
nádrži, z níž voda odtékala příkopem „N“
do jezera.
Protieutrofizační
nádrž byla napuštěna již
v roce 2007, ale v
průběhu roku 2008 byla nádrž bez vody a
probíhalo přetěsnění dna. Až poté z ní byla voda pouštěna do jezera Milada.
Obrázek
59.
Protieutrofizační
nádrž
v roce 2009

image
Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 94
V
období od 30. listopadu 2005 se na dotaci podílel rovněž přítok z postupně do
provozu uváděných přelivových vrtů č. 3, č. 6 a č.
9.
Se stoupající hladinou došlo k jeho
přestavbě do míst s vyšší nadmořskou výškou.
V listopadu 2008 byly
dokončeny stavební
práce na přelivovém vrtu č. 9 (přelivový vrt č. 6 byl zrušen a demontován). Po nastoupání
hladiny spodní vody do potřebné výšky bylo zahájeno napouštění z tohoto zdroje.
Obrázek
60.
Výtok z přelivového vrtu č. 9
do jezera Milada
V roce 2004 byly zahájeny práce na protiabrazivním opatření a opevnění břehů.
Trvalá ochrana je provedena kamenným zásypem po celém obvodu
jezera. V
místech,
která
jsou v
severních a západních částech určena pro koupání a slunění,
bylo
opevnění
upraveno tak, aby byl umožněn snadný vstup do jezera. Průběžná ochrana břehu při
napouštění jezera
byla
provedena kombinací geotextilie s
hydroosevem (Obrázek 61).
Kolaudační řízení této stavby, která vymezuje hranice jezera Chabařovice a určuje jeho
konečný tvar, proběhlo v roce 2006 a Krajským úřadem Ústeckého kraje bylo vydáno
povolení k užívání stavby vodního díla.

image
Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 95
Obrázek
61.
Opevnění břehové linie zbytkové jámy lomu Chabařovice
V
roce 2005 byly dokončeny práce na stavbě „Převedení vody z jezera Chabařovice
do řeky Bíliny“, která umožňuje odvádění nadbytečných vod z jezera přes propojovací
potrubí do otevřeného příkopu, který je zaústěn do řeky Bíliny. Trasa je vedena od
výpustného objektu situovaného na východních svazích jezera směrem k bývalému
uhelnému depu a dále pak k tělesu dráhy. Za dráhou se trasa přiklání ke korytu původního
Zalužanského potoka a pokračuje k areálu teplárny v Trmicích, kde je vedena stávajícím
korytem až k zatrubněné části propojení s řekou Bílinou. Celková délka propojení je
1,1 km, z
toho zatrubněná část je v délce 0,8 km a otevřené koryto 0,3 km.
Plánované provozní hladiny bylo v jezeru Chabařovice dosaženo v průběhu
1.
pololetí 2010 a napouštění jezera tak bylo zastaveno 18. března 2010 při výšce hladiny
145,19 m n. m. I přes tuto skutečnost následkem intenzivních a dlouhotrvajících dešťů
hladina vody v jezeře Chabařovice neustále stoupala a maximální kóty 146,07 m n. m.
dosáhla dne 30. září 2010. Voda z jezera Chabařovice začala odtékat do řeky Bíliny po
vystoupání vody v jezeře na kótu 145,82 m n. m. dne 11. srpna 2010.
V souvislosti s
dosažením provozní hladiny v jezeru Chabařovice podal Palivový
kombinát Ústí, s. p., Krajskému úřadu Ústeckého kraje žádost o zahájení řízení ve věci

Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 96
stanovení provozní hladiny jezera
Chabařovice. V
žádosti se mj. konstatovalo, že hlavním
důvodem stanovení výšky provozní hladiny jezera Chabařovice je nulový spád stavby
„Převedení vody z jezera Chabařovice do řeky Bíliny“ na kótě 145,30 m n. m. v celkové
délce 1 116,68 m. Protože je niveleta převodu vodorovná, musí se energie potřebná
k
uvedení vody do pohybu získat nakloněním hladiny v převodu. Výpočtová ztráta v celé
délce trasy pro dlouhodobý průměrný průtok 59 l/s činí 0,36 metru. Při průměrném
průtoku jezerem 41 l/s se hladina v jezeře vystaví na průměrnou kótu 145,70 m n. m. Tato
skutečnost byla konstatována již před realizací samotné stavby, tak i před napojením
stavby „Převedení Modlanského potoka“ do zatrubněné části stavby „Převedení vody
z
jezera Chabařovice do řeky Bíliny“. Po realizaci těchto staveb došlo při vysokých
průtocích Modlanským potokem k nastoupání vody na začátku zatrubněné části na
úroveň kolem 145,70 m n. m. Z důvodu vzniku těchto stavů byl v roce 2009 na výústním
objektu jezera vybudován betonový práh na kótě 145,70 m n. m., jako ochrana před
zpětným vzdutím a přetékáním nežádoucích vod zpět do jezera Chabařovice, který byl
nahrazen „U“ profily s osazenými hradítky. Výtokový objekt byl v prosinci 2014 stavebně
upraven ve smyslu doplnění „U“ profilů pro možnost manipulace s hradítky, stavidlového
uzávěru a vybudování zděného přístřešku. Funkci betonového prahu plní nově
vybudovaný výtokový objekt.
Rozhodnutím Krajského úřadu Ústeckého kraje ze
dne 22. 10. 2010 byla stanovena
nová kóta hladiny stálého nadržení (provozní hladina) na kótě 145,70 m n. m. a kóta
maximální hladiny na kótě 145,81 m n. m., zároveň byla prodloužena doba povoleného
nakládání s vodami do naplnění zbytkové jámy lomu Chabařovice na kótu 145,7
m n. m.
Dalším rozhodnutím Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 15.
10.
2015 byla kóta
maximální hladiny zvýšena z 145,81 na 146,3 m n.
m.
a povolení k
akumulaci bylo
prodlouženo na dobu existence vodního díla. Důvodem změny jsou skutečnosti zjištěné
v
rámci „Ověřování parametrů vodohospodářské soustavy jezera Chabařovice“ v období
2011 až 2014. Kóta maximální hladiny 145,81
m n.
m. vycházela z modelového výpočtu
definovaného konzumpční křivkou pro jednotlivé hladiny. Skutečné změřené průtoky se
pak staly podkladem pro kalibraci a verifikaci
konzumpční křivky odtokového objektu
jezera a následně byla přehodnocena celková vodohospodářská bilance.

image
Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 97
Tabulka 12.
Základní parametry jezera Chabařovice dle vodoprávního rozhodnutí z
roku 2015
Nejnižší kóta dna
jezera
122 m n. m.
Kóta maximální hladiny
146,3 m n. m.
Kóta hladiny stálého nadržení (provozní
hladina)
145,4 m n. m.
Plocha hladiny při kótě stálého
nadržení
251,293 ha
Plocha hladiny při dosažení kóty
maximální hladiny
260 ha
Objem vody při výšce hladiny stálého
nadržení
34 873 977 m
3
Objem vody při maximální hladině
36 423 949 m
3
Přípustné zdroje vody pro doplňování
vody na provozní hladinu
1.
Povrchové odtoky z přirozeného povodí
zbytkové jámy
2.
Podzemní důlní vody ze stařinového
systému (přelivový vrt č. 9)
Vypouštění vod z
jezera
Jezero je nevypustitelné
Převádění nadbilančních vod
přitékajících z povodí jezera
Převodem vody mezi jezerem Chabařovice a
řekou Bílinou na kótě 145,7 m n. m.
V
letech 2014 až 2015 byla provedena úprava stávajícího výtokového objektu
z
jezera, která spočívala ve vybudování zděného objektu (manipulační domek), osazení
nástěnného stavidla, jemných česlí a provizorního hrazení, čímž se zlepšila manipulace
osazením uzávěru a zároveň se zamezilo neoprávněné manipulaci.
Obrázek
62.
Odtokový objekt jezera Milada

image
Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 98
Rozhodnutím Obvodního báňského úřadu pro území kraje Ústeckého ze dne
28. 4. 2015 byl
zrušen dobývací prostor Chabařovice a prostor jezera Chabařovice je tak
od 20. 5.
2015 zpřístupněn veřejnosti.
6.3.
Současná vodohospodářská situace
Jezero Milada se stalo součástí rozsáhlé hydrografické sítě, která je pozůstatkem
systému ochrany bývalého lomu Chabařovice před povrchovými vodami. Jejími
nejdůležitějšími prvky jsou nádrže Modlany, Kateřina, Zalužany,
a
Centrální přeložka
potoků I a II.
Obrázek
63.
Vodohospodářská situace jezera Milada
Zřízení nádrží Modlany a Kateřina si vynutila ochrana tehdejšího lomu
Chabařovice před přítoky povrchových vod ze západu. Do Modlanské nádrže je zaústěn
Modlanský a Drahkovský potok a přeložka Lochočického potoka. Z nádrže Modlany jsou
jejich vody převáděny umělým korytem do nádrže Kateřina na Zalužanském potoce. Přes
nádrž Kateřina jsou kromě Zalužanského potoka rovněž převáděny vody Unčínského a

image
Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 99
Maršovského potoka. Je sem také vypouštěna stařinová voda čerpaná z jámy Kateřina,
která v této soustavě představuje rovněž významný zdroj vody.
Obrázek
64.
Vodní nádrž Kateřina
K odvedení vody z této soustavy nádrží do řeky Bíliny byla zřízena centrální
přeložka potoků. První stavbou centrální přeložky potoků (CPP I) jsou vody z Modlanské
nádrže převáděny do nádrže Kateřina. Druhou stavbou centrální přeložky potoků (CPP
II) jsou vody převedeny severovýchodním směrem až do obce Chabařovice, do povodí
Ždírnického potoka. Třetí stavba centrální přeložky potoků převádí vody po severním
okraji původního dobývacího prostoru lomu Chabařovice a ústí do původního koryta
Ždírnického potoka mezi obcemi Hrbovice a Předlice, na ní navazuje čtvrtá, nedokončená,
část přeložky. Od východního okraje bývalého lomu Chabařovice k řece Bílině probíhá
původní koryto Zalužanského potoka, v současné době z větší části zatrubněné. Do něj
jsou vypouštěny stařinové vody z jámy Franz Josef. Retence na původním toku
Zalužanského potoka (nádrž Zalužany) při západním okraji bývalého lomu Chabařovice
zachycuje vody soustřeďované v údolním náplavu potoka. Voda ze Zalužanské nádrže
byla přečerpávána do potrubí vedeného z čerpací stanice Západ do přeložky CPP II.

image
image
Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 100
Obrázek
65.
Vodní nádrž Zalužany
Nově vzniklé prvky hydrografické sítě vzniklé až v souvislosti s dokončením
zahlazení následků hornické činnosti jsou: protieutrofizační nádrž, nádrže Roudníky a
Rabenov,
„Převedení Modlanského
potoka“, soustava
příkopů odvodňujících
rekultivované výsypky a „Převedení vody z jezera Chabařovice do řeky Bíliny“.
Obrázek
66.
Protieutrofizační nádrž

image
Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 101
Do původního koryta Modlanského potoka mezi obcemi Modlany a Roudníky je
vypouštěn pouze hygienický průtok, který původně
končil
v retenční jímce za obcí
Roudníky.
V
retenční jímce je rovněž zachycena povrchová voda z povodí Modlanského
potoka mezi nádrží Modlany a západním okrajem bývalého lomu. Odtud
byla
přečerpávána do přeložky Lochočického potoka, který teče zpět do Modlanské nádrže.
V
průběhu roku 2008 byla do provozu uvedena stavba „Převedení Modlanského
potoka“,
která zajišťuje bezpečné převádění vod Modlanského potoka přes vnitřní
výsypku
tak, aby se nedostaly do jezera Milada.
Přeložka také zachytává a odvádí dešťové
vody z
rekultivovaných ploch Lochočické
výsypky.
Obrázek
67.
Přeložka Modlanského potoka
(vpravo)
Jezero Milada má vodní
hladinu
v nadmořské výšce
145,7 m n. m., rozlohu 252,2 ha
a maximální hloubku 25,3 m.
Objem jezera je přibližně 35,6 miliónu m
3
. Z
hloubkového
profilu jezera lze odvodit, že
objem vody v
epilimniu, tj. povrchové vrstvě
jezera do
hloubky cca 6 m (140 m n.
m.) představuje asi
13,1 mil. m
3
. V
dalších
9
metrech vodních
sloupce, která při letní stratifikaci reprezentuje metalimnion, se nachází asi
16,3 mil. m
3
vody. Nejhlubší
vrstvy vody,
odpovídající přibližně
hypolimniu,
obsahují
asi 6,2 mil. m
3
.

image
Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 102
Obrázek
68.
Batymetrická mapa
jezera Milada
Obrázek
69.
Čára zatopených objemů jezera Milada
122
124
126
128
130
132
134
136
138
140
142
144
146
0,0
2,0
4,0
6,0
8,0
10,0
12,0
14,0
16,0
18,0
20,0
22,0
24,0
26,0
28,0
30,0
32,0
34,0
36,0
nadmořská výška [m n. m.]
objem vody [mil. m
3
]
eplimnion
13,1 mil. m
3
37 % objemu jezera
hladina stálého nadržení
hloubka 5,7 m
hypolimnion
6,2 mil. m
3
17 % objemu jezera
metalimnion
16,3 mil. m
3
46 % objemu jezera
eplimnion
13,1 mil. m
3
37 % objemu jezera
hladina stálého nadržení
hloubka 5,7 m
hloubka 14,7 m

image
Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 103
Jezero je dotováno přítokem vod ze soustavy příkopů v okolí jezera, tj. původní
zbytkové jámy a části vnitřní výsypky. Zatímco původní celková rozloha povodí jezera
byla asi 15,7 km
2
, po realizaci převedení Modlanského potoka jsou povrchové vody
přitékající z Lochočické výsypky zachyceny a plocha povodí se tím zmenšila na 8,3 km
2
.
Z
toho však asi 1,9 km
2
představuje podpovodí Zalužanské nádrže a 0,6 km
2
podpovodí
Protieutrofizační nádrže, ze kterých voda do jezera prakticky neodtéká. Zbytkové povodí
jezera
tak má rozlohu pouhých 5,8 km
2
, tedy asi dvojnásobek rozlohy jezera.
Z
původních zdrojů napouštění je v současné době využíván pouze přelivový vrt,
prostřednictvím něhož se do jezera dostává řízené množství stařinových důlních vod.
Odtok vody z jezera je prostřednictvím
stavby „Převedení vody z jezera Chabařovice do
řeky Bíliny“. Maximální možný
odtok
je 60 l/s, avšak reálně z jezera Milada odtéká
poloviční množství, tj. asi 900 tis. m
3
(odborný odhad PKÚ). Do odtoku z
jezera je
napojeno koryto převedení Modlanského potoka, kterým v průměru odtéká 10 až 15 l/s.
Obrázek
70.
Jezero Milada
Jezero
Milada a přilehlé pozemky
jsou
ve vlastnictví České republiky, právo
hospodařit vykonává Palivový kombinát Ústí, s. p., který je rovněž osobou odpovědnou za

Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 104
provoz vodohospodářské soustavy jezera v rámci ověřování parametrů vodohospodářské
soustavy.
Pro veškeré turistické, sportovní a rekreační aktivity osob na území jezera
Milada
jsou stanoveny podmínky v
Návštěvním řádu
území jezera Milada. Přístup osob do
území jezera Milada je celoroční a volný. Koupání v jezeře je na vlastní nebezpečí. Pěší
pohyb osob na celém území je
neomezený. Cyklisté
se mohou pohybovat pouze po
účelových komunikacích. Vodní plochu jezera je možné užívat k plavbě výhradně
bezmotorových plavidel, přičemž kotvení a vyvazování malých plavidel je povoleno jen
na místech k tomu vyhrazených
v souladu s
platným Provozním řádem vývaziště.
6.4.
Metodika sledování
Rozsah monitoringu v
průběhu tzv. II. fáze napouštění jezera (od kóty 130 m)
vycházel z manipulačního a provozního řádu schváleného rozhodnutím Krajského úřadu
Ústeckého kraje ze dne 7.
3.
2003. Monitorována musela být jak voda přitékající do jezera
z nádrže Kateřina a z nádrže Zalužany, tak i voda v napouštěném jezeru, a nepravidelné
přítoky vody z podpovodí (příkopový systém v okolí
jezera).
Zdroje vody pro řízené zatápění byly sledovány na třech odběrních místech.
Jednalo
se o odběrné
místo JCH 1,
kde se odebírala voda z požárního potrubí ve svahu pod
Zalužanskou nádrží, odběrné místo
JCH 2,
kde se odebírala voda v nádrži Kateřina před
jímacím objektem požárního potrubí, a odběrné místo
JCH 6,
kde se odebírala voda
ze
Zalužanské
nádrže
před
vstupem
do spojovacího příkopu
s jezerem Milada.
Později bylo
doplněno odběrné místo JCH 7, které monitorovalo přítok vody z protieutrofizační
nádrže. Po dokončení převedení Modlanského potoka bylo doplněno odběrné místo
JCH 8, kde
se monitoruje případný přeliv z Modlanského potoka do jezera Milada.
Monitoring
kvalitativních parametrů jezerní vody
byl
prováděn
na
třech
odběrných místech v západní, střední a východní části
jezera,
označených jako JCH 3,
JCH 4 a JCH 5.

image
Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 105
Obrázek
71.
Odběrná místa na jezeře
Milada
V
měsíčním režimu odběru vzorků vody byly sledovány zejména ukazatele, které
ovlivňují trofii vody a kyslíkový
režim, tj.
jednotlivé formy dusíku (dusičnanový,
dusitanový, amoniakální,
organický),
celkový
fosfor, BSK
5
, CHSK
Cr
, vodivost, teplota, pH,
rozpuštěný
kyslík, NL, RL, Fe, Mn.
Sírany, chloridy, vápník, hořčík, těžké kovy a
bakteriologické ukazatele byly vyhodnocovány v intervalu
1x za dva měsíce.
Sledování kvality vody v jezeru
bylo
prováděno
1x
za měsíc ve vertikálním profilu,
do hloubky 10 m v intervalu 1 m,
později v
intervalu 2 m.
Rozsah vyhodnocovaných
ukazatelů
byl
stejný jako u přítoků, navíc
byly
sledovány další
ukazatele: chlorofyl, Na, K,
CO
2
, HCO
3
, uhličitany, alkalita a acidita.
Současně
byly
odebírány kvantitativní vzorky zooplanktonu, fytoplanktonu a
zoobentosu. U zooplanktonu, fytoplanktonu a zoobentosu bylo stanovováno
druhové
složení a abundance.
V
rozsahu 1x ročně byly odebírány vzorky
sedimentu ze dna jezera
pro stanovení
obsahu těžkých kovů a organických
polutantů.

Zhodnocení dlouhodobého vývoje kvality vody ve zbytkových jezerech SHP
S t r á n k a
| 106